Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo. Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu árijské rasy. Nejsou hodni života mezi námi. Nejsou ničím. Jsou to parazité. Jsou míň než to. August Herz nikdy nevěřil, že na dny a noci v zákopech bude ještě s láskou vzpomínat. Za branami tábora je všechno ještě horší, než si dovedl představit. Zápach, vychrtlá těla, úsměvy vojáků, zkrvavené obušky, vagóny plné lidí vezoucí je na smrt. Základní pravidlo - držet si od všeho odstup. Přistupovat k tomu jako voják. Voják plnící rozkaz. Ale každý pohár jednoho dne přeteče... UPOZORNĚNÍ: 1. Povídka je čistě mým výmyslem - veškerá jména jsou smyšlená, děj je vymyšlený a neopírá se o žádnou historicky podloženou skutečnost (když neberu v potaz veřejně známá fakta) 2. Slovo "žid" v povídce píšu s malým písmenem, protože za 2. světové války nebyla tato skupina obyvatel považována za národnost, ale pouze za náboženskou skupinu - proto malé písmeno, narozdíl od "Němec" 3. Povídka, jak už jsem zmínila, je pouze výplod mé fanzie - a zároveň chci upozornit, že není součástí žádné propagandy ani ničeho podobného.

"Jsem fascinován tím, že si to vše dokázal přežít." " NEdokázal." Gabriel 16ti letý chlapec. Příběh plný sexu, násilí, žalu. Jeho mladší bratr Sebastien je pro něj vším. Otec ho bije matku skoro nevídá.. I s bratrem jsou uneseni, Gabrielův boj za jeho bratra však nekončí nejšťastneji. I když dělá vše proto, aby ho ochránil před světem, ve kterém se ocitá. Život prodávání svého těla, otročení.. Najde se někdo, kdo bude moct Gabriela milovat? Někdo kdo mu pomůže se znovu postavit na nohy? " Uvidíš, všechno bude zase jako dřív. Půjdeme do parku, budu se o tebe starat. N-Nezavírej ty oči. Přece mě tu nenecháš! Bez tebe to nezvládnu. Všechno bude zase fajn." Podíval se na mě, falešně se usmál. Položil mi ruku na tvář a s posledním výdechem mi odpověděl. "Ne Gabrieli, nic nebude jako dřív." Jeho ruka bezvládně padla k zemi, přestal jsem cítit jeho tlukoucí srdce a jeho dech. Začal jsem v náručí houpat jeho bezvládné tělo, které pomalu začínalo chladnout. NE! To nemůže být pravda! Po tvářích mi tekly slzy. Vidíš, jakého člověka jsi ze mě udělal.. Gabrieli? Zárověň jsem se usmíval nad tím.. Jak moc ho miluju. GAY, boy x boy :) 15+

Anorexie je strašná nemoc. Kdo jí neprožil, nedokáže si to pořádně představit. Své o tom ví osmnácti letá dívka z Londýna, která touto nemocí trpí a je donucena jet na ozdravný tábor. Strašně se jí tam nechce, ale musí. No a jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Kdyby nebyla anorektička nejela by na tábor. Ale hlavně, kdyby nebyla anorektička, třeba by ho nikdy nepotkala. Otázkou už je zda toto shledání je dobré nebo špatné. Original story by NikCik.

Lidé bušili do železných dveří, naříkali a křičeli. Po dvaceti minutách křik ustál, a přišel čas na naši práci. Trojdílovka psaná z pohledu člena osvětimského Sonderkommanda. Vše, až na podložené fakty, je smyšlené.

Dny v táboře plynuly pomalu. Pomyslné hodiny tikaly a připomínaly mi, že jsem blíž k smrti. Od jednoho buzení po druhé, od ranního apelu k večernímu, od jedné misky polévky ke kousku chleba. Strach byl všudypřítomný, mohli vás kdykoliv kdekoliv a jakkoliv zabít. I když byste žili dlouho, jedno bylo jisté - dostat se odsud ven nešlo jinak, než komínem ohořelého krematoria, ve kterém zbytečně vyhasínaly životy lidí, kteří uvnitř komory bojovali až do posledního dechu. Všechno bylo tak hloupé, tak absurdní. Němci se nad nás stavěli, oni byli vlci, my ovce. Byli něco víc, a to byl důvod, proč nás vyhladit. Židovská špína. Upozornění: • V některých kapitolách nevhodné pro citlivé povahy. • Příběh hodnotím jako "Pro dospělé", protože se v něm vyskytuje jedna sexuální scéna a pár vulgárních výrazů. Nerada bych, aby mi tuhle práci Wattpad smazal. • Všechny postavy, děj a podobně, kromě podložených faktů jsou smyšlené 11.7.2017 - #6 v kategorii historický román 26.7.2017 - #4 v kategorii historický román 28.7.2017 - #2 v kategorii historický román 16.8.2017 - #1 v kategorii historický román

Co byste dělali, kdybyste ztratili člověka, kterého jste milovali? A hlavně - co byste dělali, kdyby se vám po čtvrt roce dostaly do ruky dopisy adresované právě vám, od člověka na koho nemůžete zapomenout? Přesně tohle se stalo Alici (viz Sliby, které musíme dodržet). Zamilovala se a pak to ztratila. Zůstala sama se spoustou otázek, na které jí už nikdo živý nemůže odpovědět. Nebo může? #05 ChickLit 1.1. 2018

Život není procházka růžovou zahradou a o tom něco ví Alice, která se musela obětovat, aby dodržela slib. Ale může ji to stát hodně. I život. Příběh o dívce, která prošla peklem. (A o kávě, která byla horší než peklo.) #01 ChickLit 02.08. 2017

Znáš ten pocit?

Owen poprvé ve svém životě poznal lásku a také chladnokrevné odmítnutí, i když vlastně nikdy odmítnut nebyl. To se tak prostě někdy stává. Hlavně, když se zamilujete do Joaquina Navase ~ dopsáno 13.12.2018

Každý o Micahovi řekne jenom jedno: ‚Ten kluk je prostě šťastlivec.' A není divu. Okouzlující kapitán hokejového mannschaftu neskóruje pouze na ledě, ale i u holek. Přesto má sám Micah pocit, že mu něco schází. Večírky už pro něj nejsou tak atraktivní jako dřív a k nelibému zjištění jeho samotného snad ani dívky. Všechno pak ovlivní seznámení s Riem, chlapcem z opačného konce škály popularity. Kolik toho bude muset Micah obětovat? ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° Nebudu sem psát 13+, nebo 15+, protože je mi jasné, že na tohle varování stejně nikdo nedá. Přesto chci dopředu upozornit, že se jedná o téma, které pro některé může být velmi citlivé. Proto bych byla ráda, kdyby si příběh přečetli lidé, kteří se na to opravdu cítí a které to nijak nepobouří.