,, Tiše jsem tam seděl a pozoroval jeho pohyby. Snad poprvé za dlouhou dobu jsem se pořádně nadechl a nechal jeho pach naplnit mé nozdry. Tiše jsem vydechl a okamžitě si přitáhl nohy k tělu. Voněl nádherně. Nikdy v životě jsem nic takového necítil. Pachy dozorců byly nepříjemné a většinou i nechutné, ale Harry? Jeho vůně byla přímo božská. Uklidňující a hřejivá. Uměl jsem si představit, že bych mu zabořil hlavu do krku a vnímal jen jeho vůni. Kdyby to tedy nebyl prvotřídní kretén, samozřejmě. " • Tento příběh vznikl ve spolupráci s Ennmarry •

Honey235: Dědeček nechápe od čeho funguje seznamka?Funguje, aby se dva lidi seznámili. Man_in_black: Já vím, k čemu to je, jen mě zajímá, proč tady jsi ty. Že by se ještě nenašel nikdo, kdo by tě zkrotil? Honey235: Já zkrotit nepotřebuji, nejsem kůň. A ne, jenom mě už nebaví má ruka a nejsem tak dobrý gymnasta, abych se mohl vykouřit sám Man_in_black: Můžu tě vykouřit já *** ©AkiTariW - RPG story: @Tommo_coffee & @AkemiManautsu

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Utíkám. Vždy jsem jen utíkal. Ale najednou jsem se zastavil. Zastavil mě on. Vstoupil mi do srdce a dovolil to i mně. Jenže kdykoliv se mi zdálo, že se jen trochu otáčí zády, utekl jsem. A on mě dohnal. Vždy zakopl, spadl, ale pak se zvedl a dohnal mě. Chtěl běžet vedle mě. Jenže když jsem se zastavil, on běžel dál. Chtěl jsem ho doběhnout, ale vždy když jsem zakopl, tak jsem padal. Padal jsem do temnoty, ze které mě vytáhl. I když jej to bolelo více než mě. I tak za mnou pořád utíká... Nejdříve si vzal mé tělo, pak mou důstojnost, mou sebejistotu, mou autoritu. To, co jsem nečekal však byla skutečnost, že srdce a svou lásku jsem mu dal dobrovolně. Jenže on mé srdce rozbíjel na malé střípky a pokaždé ty střípky zase poskládal dohromady. Jenže čím častěji mé srdce ničil, tím byly kousky menší a menší a nakonec z těch kousků zbyl jen prach. A ten prach se rozfoukal do okolí a on ty zrnka stále marně hledá... Upozorňujeme na to, že příběh je s homosexuální tématikou, vyskytují se zde vulgární výrazy, násilí a sexuální scénky. Nic pro slabé povahy. Děkujeme za pochopení. Rpg společně s Tiktakbum Korektorka IamYaoist a Madamia_Malum

„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

Proč jsi zase s ní? Proč se tak nevinně usmíváš? Ty jsi přece můj! JEN MŮJ! 21.12.2017 - 18 v kategorii horor. Děkuji 😘💕 23.12.2017 - 11 v kategorii horor 💕💕💕💞💞

Narodili jsme se k tomu, abychom milovali a byli milováni. Láska se neptá... Kolik? Proč? Jak? Láska nemá žádné vysvětlení. Milujeme a nenávidíme se zároveň. Milujeme, protože bez té osoby nedokážeme být a zároveň nenávidíme, protože nás ta osoba přehlíží. Ani nás nepovažuje za možnost nějakého milostného zájmu, stále nás považuje za dítě. Pak zbývají už jen dvě možnosti. Vzdát to, nebo bojovat. Upozornění -jedná se o RPG yaoi, tudíž homosexuální příběh psaný s @Hanka124

„Promiň, princezno," usměju se smutně na každou, která mi navrhne schůzku. „Ale nejde to." A v duchu vždy dodávám: „Nejde to, protože já čekám na prince." Stále jsem však nenalezl klíč, kterým bych odemkl zámek dveří, jež toužím otevřít. A tak jen doufám, že se tu objeví někdo, kdo mě pouhým Alohomora všech těch starostí zbaví. Ale pravdou je, že čekat občas nestačí. Musí se začít jednat. A s tímto uvědoměním začíná i můj příběh. • Doporučení: „Tak dobrý příběh s gay tématikou jsem ještě nikdy nečetla. Vše bylo tak živé a osobní, jako by Leoš opravdu existoval. Prvotřídní práce." - Elimona04, 14. 2. 2018 • Upozornění: Příběh plný lásky, vtipu, naděje a zklamání. Psáno formou deníku. Části mají okolo 400 slov. • Ostatní: První část vydána: 16. 12. 2017 Poslední část vydána: 14. 2. 2018 Počet slov: - Nejlepší umístění: #1 v teenfikci 07/02/18 - 50K přečtení 24/03/18 - 100K přečtení

"Chtěl jsem ti napsat báseň. Ale přišlo mi důležitější dát ti vědět, že právě já jsem ten, kterého jsi ty dva měsíce hledal. Že to byly moje básně, které jsi četl a miloval. Chtěl jsem ti vynahradit tu lež. Přišlo mi to důležitější, než něco, co ted můžu udělat třeba stokrát," řekl a pokusil se o úsměv, jenže měl obličej ulepený od slz. Umístění: #4 - FreeTheLgbt (říjen 2022) #26 - Poezie (červenec 2019) #5 - Poezie (říjen 2022) #14 - Kniha (prosinec 2019) #6 -Kniha (říjen 2022) #5 - chlapec (prosinec 2019) #1 - Kafe (2022)