zipulkacz
Seděla pod tím stromem, o kterém jí od jejího narození matka vyprávela příběhy. Seděla tam a nevěděla co dál.. splnila její přání, splnila přísahu, kterou jí dala, když se naposled viděli. Před očima se jí promítala poslední vzpomínka na své rodiče. Bránili se do poslední chvíle. Otec tancoval s mečem jako tanečník a matka bojovala jen s dýkou. Jejich těla divoce tancovala v těžkém souboji. Nakonec matku chytli a chtěli jí podřezat hrdlo. V tomto okamžiku se otec vzdal.. Ví jen, že mluvil jazykem, který neznala k hrozivě vypadajícímu muži na černém koni. Potom je oba odvedli. Slíbila že nevyjde z úkrytu. Přísahala matce, že přijde sem a donese její přívěšek na tohle místo...
Byla unavená z dlouhé cesty a věčného schovávání, hladová a měla strach. Co když mě najdou? Co když poznají kdo je? V hlavě měla prázdno a z očí jí koukala beznaděj. Co jsem si vlastně myslela, projelo jí hlavou.. že když jsem přijdu a ten přívěšek sem dám, že se najednou všechno změní?? Byla naštvaná sama na sebe i na celý svět. Strhla si přívěšek z krku a mrštila jím do kmene starého stromu. Zapoměla na všechnu opatrnost a vykřikla: tak co mám teď dělat, proč jsem musela zrovna sem. Z očima plnýma slz najednou zahlédla zlatavou záři.... To je konec pomyslela si, ale ne, to byl začátek....