"Mám štěstí, že jsem přežila. Mám smůlu, že ne na dlouho." Parta sedmi mladých lidí cestuje po světě dodávkou a okusuje všechno, co život může nabídnout. .... Onemocněla nemocí, virem, který nelze léčit. Každým dnem přibývá víc a víc lidí, postižených touto chorobou. Vir se usadí v těle a sužuje vás po zbytek vašich dní. 10 Dní, přesněji. Neexistuje doktor, lék nebo sérum, který dokáže tento vir vyléčit. I když život dívky je u konce, náš příběh teprve začíná. Ona a její přátelé, tvořící partu naprosto odlišných lidí, cestuje po světě dodávkou a objevuje neznámá místa, zkouší nové věci a zjišťuje, jaké to vlastně je, žít. A co když lék není nakonec tak záhadný? A jak v objevení léku figuruje naše hlavní postava a její přátelé? Dívka je smířená se svou smrtí, ale pak potká nové lidi, včetně NĚJ a zjišťuje, že život je široký pojem a na jeho objevení 10 dní nestačí. Příběh, který by měl být o smrti, ale není. Příběh, jenž je ale o lásce, přátelství, dobrosrdečnosti, zábavě, zážitcích, solidaritě a hlavně o životě, v němž je naděje. "Až blížící se smrt mi ukázala, co znamená život."

Chloe byla spokojená se svým životem, dokud jí a jejím dvěma bratrům rodiče neoznámili, že se budou stěhovat. Chloe se nikdy nezajímala o přátelství nebo lásku. Vždy jí stačili její milované knihy a bratři. Všechno se ale změní, když jí do života vtrhne energická kamarádka, které slovo nuda nic neříká. Ale hlavně se objeví on... Ten díky němuž už nic není jako předtím. --- „Oba to pochopí, uvidíš. Chloe, prosím, dej mi šanci." Zašeptal a vzal mě za ruku. Podívala jsem se do těch krásných zelených očí plných naděje a přemýšlela, co mám říct. Opravdu jsem chtěla říct ano, ale není to dobrý nápad. Taky jsem ale nechtěla říct ne, protože jsem věděla, že ho to zlomí a to jsem nechtěla. „Proč?" vyrazila jsem ze sebe. Nechápavě zamrkal a pravděpodobně přemýšlel, o čem to mluvím. „Proč chceš šanci. Vždyť nechodíš s holkami, tak proč já?" zeptala jsem se. ...

Caroline a Cassidy jsou sice dvojčata, ale dalo by se říct, že jedna je pravým opakem té druhé. Cassidy je chytrá, hezká, královna školy a doma ta oblíbenější dcera, zatím co Caroline je nenápadná dívka, které si skoro nikdo ani nevšimne. Caroline není komunikativní, má své tři přátele, kterým věří a to jí stačí. Co se ale stane, když se do města po sedmi letech vrátí James? Kluk, který se s Caroline odmalička nesnáší a který jí vždy dělal ze života peklo. Ale proč by se vracel na místo, které mu denně připomíná nejhorší chvíle života a které ze srdce nenávidí? --- Připadalo mi, jako by to bylo přesně to, co mi za poslední týden chybělo. Jako bych na to celou tu dobu čekala. Zajela jsem mu prsty do vlasů a přitáhla si ho ještě blíž. Přejel mi jazykem po spodním rtu, což jsem hned pochopila a otevřela pusu, abych polibek ještě prohloubila. Když jsme se konečně odtrhli, opřel si čelo o to mé. „Tohle byl ten hlavní důvod, proč jsem přišel." Zašeptal mi do rtů a než jsem se vzpamatovala, už byl pryč. Zavřela jsem za ním okno a konečně ulehla do postele. ...

Osmnáctiletá dívka jménem Rose, po prázdninách nastupuje na novou školu společně se svou nevlastní o dva roky mladší sestrou. Rose se snaží najít už dlouho brigádu protože chce vypadnout od rodičů a od všech těch stěhování. Ale přiměje ji něco nebo někdo aby neodešla? Aby se neodstěhovala pryč? Jen bůh ví...

Věděla jsem, že to myslel vážně a že za to nemohl. To ta jeho porucha, ale... bála jsem se ho. Děsně jsem ho chtěla uklidnit, trhalo mi to moje měkký srdce, když začal vzlykat. Nemohla jsem... Moje tělo se nekontrolovatelně třáslo strachy jen díky jeho blízkosti. Natáhla jsem k němu třesoucí ruku a projela mu jí ve vlasech. Stuhl a nadzvedl hlavu. Okamžitě jsem ruku stáhla zpátky, ale on ji chytl do té své. "Omlouvám se," zašeptal znovu a něžně mi políbil hřbet ruky. #20 v Teen Fikce - 3.9. 2017 Cover: @tereza172

"Já se nebojím." "Ani smrti?" "Proč zrovna narážíš na smrt?" "Nevím. Já se jí třeba bojím." "Smrt není špatná, záleží na lidech co si o ní myslí že je zlá." "A ty mezi ně patříš?" "Ne. Já se smrti nebojím." "Jsi divná." Vysmál se mi. "A ty blbej jak poleno." Odpověděla jsem sarkasticky.

"Vždy jsem si myslela, že někoho spatřím, poznám a zamiluji se. Ale nikdy by mě nenapadlo, že to bude v opačném pořadí. Zamilovat se. Spatřit. Poznat." Příběh o tom, že láska může vzniknout naprostou náhodou a s naprosto neznámým člověkem. Například, zrovna když v zapadlé uličce sprejujete na zeď...

; omlouvám se za chyby, psala jsem to dávno a nechce se mi opravovat celý příběh; Nejdříve se učíme chodit a mluvit.. Později se učíme sedět a být zticha.

"Můj život je křehký jako motýl, bohužel není tak krásný a barevný. Je spíš jako můra, ta je přeci taky křehká, bezbarvá a pro většinu lidí ošklivá..." °°°°° Příběh prochází korekcí! Neopouštěj mě© Příběh je chráněný autorskými právy(©) 23.12.- #1 v Fan Fikce 4. 2.- #1 v Shawn Mendes [POZOR!!! Příběh může obsahovat vulgarismy a sexuální scény.]

Nebudu vám tady nic psát, jestli to chcete vědet, tak si to přečtěte♥️