Jessica je obyčejná chytrá dívka se srdcem na správném místě. Kromě své nejlepší kamarádky Rosie a své polorozpadlé rodiny nemá nikoho. Při návštěvě místní poutě holky narazí na partu podivínů a jsou pozvané na víkendový večírek, který se koná na chatě u jezera. Holky pozvání přijmou aniž by tušily, že jim tento víkend obrátí životy vzhůru nohama. Podaří se Jess najít konečně toho pravého a nebo pro ni bude dotyčný jen velkým zklamáním? UPOZORNĚNÍ! V některých částech jsou dopodrobna popsané sexuální scény a objevují se i vulgární výrazy Ahojte všichni :) Jsem vděčná za každého čtenáře kterého zaujal můj příběh o Jess. Je to moje první tvorba a proto vás prosím o prominutí možných chyb. Doufám,že se vám bude příběh líbit, že vás zasáhne tak hluboko jako mě a že vás do samotného konce nepřestane napínat a překvapovat:)

Šestnáctiletá Rose Espinosova má už od narození těžký život. Žila jen s matkou, která pracovala pro tajnou vládní organizaci, takže doma bývala jen zřídka a zbytek rodiny ji nesnáší. Od vždy přežívá v podstatě na vlastní pěst. Vše se ovšem změní, když se setká se svým bratrem a o půl roku později se ve škole objeví jeho stáří přátelé, se kterými se momentálně odmítá bavit. Rose má jen dva cíle, které musí splnit a to najít muže, jenž jí v minulosti způsobil jizvu na duši a odhalit sériového vraha, jenž běhá po Los Angeles a zvesela vraždí mladé lidi. Všechno se ale zkomplikuje v momentě, kdy zjistí že na to má nanejvýš tři měsíce. Zvládne Rose za takovou dobu polapit sériového vraha o němž zatím nikdo nic nezjistil nebo to nezvládne a nechá ho tak pokračovat ve vraždění nevinných lidí? A co když Rose zjistí, že člověk kterého hledá je zapleten do její prolhané rodiny? Je to můj první příběh, takže na to prosím berte ohledy. Můžou a pravděpodobně se i budou vyskytovat gramatické chyby.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Mojí rukou projela silná bolest, jakmile jsem ukazováčkem stiskla spoušť. O to větší bolest se prohnala mým tělem, srdcem a duší, když se jeden z mých nejlepších kamarádů zapotácel a nazad padl mrtvý k zemi s kulkou v hlavě. Zradili mě. Moji nejlepší kamarádi mě zradili. Dříve byl její život plný dobrodružství, zábavy, smíchu, přátel a alkoholu. Jednoho dne se ale něco stalo, něco, co změnilo Angelu k nepoznání. Stal se z ní naprosto jiný člověk, který se uzavřel před světem a zapomněl na to, kým kdysi byl. Co přimělo Angelu změnit samu sebe, změnit způsob života, opustit ty, které milovala. Změní se něco, když ji matka pošle na tábor? Najde si přátele, objeví nový smysl života, zapomene na ten osudný den, zamiluje se a svěří někomu své tajemství z minulosti? *Probíhá korekce*

Za poslední dva roky jsem si prošla něčím, co žádná jiná 16ti letá holka nemůže pochopit. Pokud se chcete dozvědět můj příběh, začněte číst..... #1_friends - 9.4. 2020 #2_deep - 4.4. 2020 #4_psycho - 14.4. 2019 #1_fakefriends - 11.11. 2019

On střídal holky jako ponožky. Ona nikdy nikoho neměla. On si užíval mejdany skoro každý den. Ona sama seděla na posteli a brečela. On měl všechno, co chtěl. Ona ani neměla domov. On si jí vzal k sobě a tak to všechno začalo. 24.8. #2 v romance

"Chtít zemřít"

Ani jeden z nich neslyší, jak srdce toho druhého hlasitě a rytmicky bije, když jsou spolu. ... Každý z nich žil svůj vlastní život. Dokud se nesblížili, nevěděli, že bez toho druhého jejich život postrácel smysl. Philip byl přesně ten typ kluka, který se snadno nechal ovlivnit okolím. To ona byla jiná. Byla svá. A to se mu na ní líbilo. On byl duší sportovec, choval se tak, jak se od něho očekávalo, aby byl stále oblíbený a snažil se si svoji "slávu" udržet. Jejich škola byla jedno velké klišé, zatímco Mellanie jako kdyby do něho nepatřila. Jakoby si svět okolo sebe sama představila a žila v tom svém světě, nikým neovlivňována. Proto jí chtěl být co nejblíže. Toužil po tom dozvědět se, jaký je ten její svět. Jaký to je nevnímat ostatní okolo sebe. Jaké to je žít v představivosti. ...