PŘIPRAVUJE SE NOVÁ VERZE (původní kniha obsahuje chyby a nelogičnosti, berte to prosím na vědomí) Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Koneckonců je to jedno. I tak je vaše šance na přežití hluboko v mínusu. Sektory. Obrovská prostranství ohraničená vysokými kamennými zdmi. Každý je v něčem jiný, ale ve všech je skoro nemožné zůstat naživu. V jednom najdete les plný vlků, v jiném zase poušť s hady, v některém dokonce padají rampouchy z nebe. Vše začíná v táboře, v němž už od mala žijí dospívající děti, jež se dělí do čtyř skupin. Neví, co je za zdmi tábora, nezajímají se o to a celý život jsou nuceni poslouchat přísný řád. Já se společně s pár dalšími rozhodla jinak. „Nikdy nejsme sami. Lovci jsou blíž, než si myslíme." (31. 12. 2016 - 9. 8. 2017)

Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Teď už na tom nezáleží. Všichni jsme pouze jen ti, co přežili. Útěkem to začalo, ale srdceryvným rozloučením to rozhodně nekončí. Dlouhou dobu jsme hledali východ, jen abychom se nakonec dozvěděli, že nic není ani zdaleka tak, jak jsme si zprvu mysleli. Rozdělení. Zrada. Nepochopení. Zbylo nás pár, ale nevzdáme se. Naši přátelé nás potřebují. Dívka se zdrceným srdcem a silným odhodláním. Mudrc, který se mnohdy ani jako mudrc nezdá. A mladý skokan, který oplývá humorem v doslova každé situaci. Jak tahle trojice dokáže něco tak nemožného, jako je záchrana přátel, když ani neví, kde se tajemné sektory nacházejí? Co všechno se skrývá na odvrácené straně Města? A kdo je a kdo není jejich přítel? Do toho všeho se po nich chce, aby zapomněli. Dokonce se adaptovali! No, řekněte. Chodili byste jako by nic do školy se zbohatlými podivíny, když jsou kdesi v ruinách vaši přátelé a jedinou nadějí pro ně jste vlastně jen vy? (23. 8. 2017 - 24. 8. 2018)

„Četla jsem, že mezi dvojčaty existuje zvláštní pouto. Dřív jsem na tohle nevěřila, ale teď... No nevím, jestli úplně věřím na magické propojení, ale něco na tom bude. Proč jsem změnila názor? Mohou za to události v ARMY. Ptáte se, co je to ARMY? Nezávislá instituce, která armádě přetahuje lidi a která mě a moji sestru zavřela a využila k výrobě zbraní. Dřív bych tohle spojení asi nikdy nepoužila, ale teď se mi sem docela hodí. Možná bych ale byla přesnější, kdybych vám řekla, že ty zbraně udělali přímo z nás. Nebo si alespoň mysleli, že jsme zbraně. Vždy, když si vzpomenu na Velitelův dokonalý úsměv, má Síla se začne vzpírat. Ale všechno zlé, čím jsem si tam prošla, v sobě mělo i něco dobrého. Poznala jsem úžasné lidi. Byli to mí opravdoví přátelé. A ohledně našich schopností...já zastávám názor, že si je nechám. Umím je ovládat dobře a kdyby jste mi je vzali, vzali byste mi kousek mě samotné a to vám, při vší ústě, nedovolím. Nedělejte z nás zrůdy, kterými nejme." Hope „Ptáte se, kolik jsem toho zažila? Hodně. Nerada vzpomínám, kolik jsem v ARMY zažila bolesti a smutku. Naproti tomu jsem ráda na chvilky se svými přáteli. Na to, jak jsme se společně smáli, jak jsme spolu čelili problémům. Samozřejmě děkuji osudu za to, že jsem v tom nebyla sama a mohla jsem tohle prožít se svou sestrou. Co přesně se tam dělo? Všechno a nic. Vlastně spíš všechno. Bolest, utrpení, strach, smutek, ale i přátelství, štěstí a...a láska. Ano zamilovala jsem se do jednoho z našeho programu. Nedívám se na to jako na chybu, ale na zkušenost. Nakonec je mi přece jen dvacet let ne? A naše schopnosti si s dovolením ponecháme. Vlastně i bez dovolení. Není to o tom, že byste si s nimi připadali mocnější, ale za ty dva roky jsem s mou Silou téměř srostla a tak by se její odebrání rovnalo amputaci nohy." Emmily

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Seberte své poslední síly, ať jste kdokoli. Boj za svobodu čeká nás všechny. Dovolili nám pocítit záblesk naděje, umožnili nám spatřit skutečný svět, ale pak stačilo pouhé lusknutí prsty a veškeré naše iluze se rozplynuly. Nikdy jsme skutečně nebyli volní, oni pouze chtěli, abychom si to mysleli. Zhroutilo se všechno od základů. Pro ostatní ve Městě jsme teď mrtví, nikdo nás hledat nepřijde. Sektory byly pouhým začátkem. Nyní nás čeká poslední cesta. A tentokrát nebudeme hledat východ, nýbrž smysl toho všeho a odpovědi. (21. 12. 2018 - 10. 02. 2022)

Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou chvíli projde po zemským povrchu s vědomím, že ho vyráběli rodiče v ložnici. Příběh šestnáctileté dívky se zvláštní schopností prožívat bolest za ty, které miluje. Za svou rodinu, blízké přátelé a... za něho.

Katastrofa přišla nečekaně. Zprávy hlásily blížící se zánik Slunce, předpovědi o neúprosné tmě, mrazivém chladu a o tom, že přežijí jen ti, kteří se dokážou přizpůsobit. Bryan Reifová neměla na výběr. Spolu se svou rodinou byla odvezena do speciálních bunkrů, navržených k ochraně před apokalypsou. Každý den podstupovala tvrdý výcvik, protože jediná šance, jak se z těchto bunkrů dostat, byla být vybrána mezi sedm nejlepších. Jenže postupem času začíná odhalovat, že kolem ní něco nehraje. Bunkr, který měl být symbolem bezpečí, skrývá temná tajemství, a Bryan si pomalu uvědomuje, že možná není v bezpečí nikdo z nich.

Sedmnáctiletá Zina, neboli Ledový Drak, má za sebou dost drsnou minulost. Od té doby, co jí před pěti lety napadli upíři na cestě do Pensylvánie, studuje na Škole pro Upírobijce. Kvůli Zinině minulosti a otřesnému chování se jí všichni bojí, až na jednoho kluka, který je stejný jako ona, avšak ten kvůli jedné nešťastné náhodě umírá, stejně jako mnoho studentů v Zinině blízkosti. Aby toho nebylo málo, vlastní mladá Zina jistý titul, který z ní dělá jednoho z nejlepších zabijáků v branži. Po pěti letech od jejího nástupu, na školu zavítá nový student, který se pokouší zkrotit nezkrotného Ledového Draka... PS: Na obálce jsem já jako vyobrazení Ziny z tohoto příběhu. Vynahrazuji si právo na tento obrázek a celý příběh, proto ho bez mého vědomí a písemného souhlasu nijak nepublikujte, neupravujte ani nijak nezasahujte do díla. Díky. ;-)