„Miluju jídlo. Vždycky jsem ho milovala, ale sebe... sebe jsem nesnášela." Od té části mého života už uplynulo několik let. Chci vás pomocí mého příběhu varovat nebo vám pomoct. Neslouží k tomu, aby se z něj někdo z vás inspiroval. To nedělejte. Víte... Už jsem dospělá a mám konečně fajn život. Jediné co mi ho může kazit je má minulost. Mám rodinu, mám přátele. Naštěstí jsem z toho vyšla s dobrým koncem. Povím vám, co všechno se stalo. Jaká byla moje cesta. Takže... Jsem Emma Holá a tohle je můj příběh. ### NESLOUŽÍ K NAVÁDĚNÍ ANI PODPOŘE. PŘÍBEH MÁ POUČIT A VAROVAT. ### SPOUSTA KOMENTÁŘŮ NEBUDE SEDĚT KE KAPITOLE- PŘÍBĚH SE KOMPLETNĚ AKTUALIZUJE.

Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)

,,Dej mi pokoj" ,,Ale zlatko, jednou budeš řvát mé jméno" ,,To sotva" V kategorii horor na 3. Místě--26.10 V kategorii horor na 2.Místě--28.10

Za sklem kavárny seděla dívka. A přesto, že sklo je průhledné, pro ni nebylo průhledné dostatečně. Příběh o tom, že neviditelnost je někdy nechtěný způsob, jak vyniknout.

Krátká přeložená creepyspasta.

Pierre Beaulieu by se se svou lakotou, sobectvím a uměním vytvářet si předsudky mohl jako horký favorit účastnit soutěží, kdyby však splňoval nepsané pravidlo být živý. Není to tak dávno, co zemřel, a rozhodl se vše změnit. Jak se člověk ale jen napravuje ze záhrobí? ~ Krátká humorná povídka ze "života" zesnulého francouzského malíře Pierra, který si ze všeho nejvíc přál být nezapomenut jako zlý člověk. Nechť mu v tom tato kniha aspoň trochu dopomůže.

Zhluboka jsem se nadechl čerstvého podzimního vzduchu. Ponurá a mystická vůně mokrého, zmačkaného listí poletujícího v dešti byla mou oblíbenou. Toto je začátek mého epilogu. ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. © All Rights Reserved | zzirque 2017

Se Sofií se nyní skoro nikdo nebaví a ona se stane ještě víc posedlá anorexií. Mimo to stále doznívají její pocity z rozchodu s Jurou a problémů, které díky tomu měla se Zuzanou. Aby neměla starostí málo, do třídy přijde nový, velice zajímavý kluk. Co bude jeho přítomnost pro Sofii znamenat? Zjistí jeho tajemství? Poznejte příběh dívky, která ačkoliv působí namyšleně, má také city a důvod proto, proč se chová, jak se chová. • Doporučení: „Tohle je jeden z těch nejzajímavějších příběhů o anorexii vůbec. Nejvíc se mi ale stejně líbilo to originální zakončení." - xXAdelisXx, 10. 2. 2018 • Upozornění: Tento příběh je takovým pokračováním mé knihy Tlustý deníček. Nicméně jde číst i samostatně, takže pokud jste nečetli Tlustý deníček, nevadí to. • První část vydaná: 13. 10. 2017 Poslední část vydaná: 25. 10. 2017 Počet slov: - Nejlepší umístění: #9 v teenfikci

Jestli si taky myslíš že namakaná postava není všechno, tak si nezapomeň přečíst deník holky , která vypadá .. no poznáš to z názvu. Deník holky, ve kterém je napsaný pravdivý pohled společnosti na postavy lidí. Nakonec se ale rozhodne postavu měnit, aby ukázala, jak vaše postava ovlivňuje váš život.