Jmenuji se Yla a žiju ve špatné době. Jsem vina. Čím? Jsem židovka.

Dny v táboře plynuly pomalu. Pomyslné hodiny tikaly a připomínaly mi, že jsem blíž k smrti. Od jednoho buzení po druhé, od ranního apelu k večernímu, od jedné misky polévky ke kousku chleba. Strach byl všudypřítomný, mohli vás kdykoliv kdekoliv a jakkoliv zabít. I když byste žili dlouho, jedno bylo jisté - dostat se odsud ven nešlo jinak, než komínem ohořelého krematoria, ve kterém zbytečně vyhasínaly životy lidí, kteří uvnitř komory bojovali až do posledního dechu. Všechno bylo tak hloupé, tak absurdní. Němci se nad nás stavěli, oni byli vlci, my ovce. Byli něco víc, a to byl důvod, proč nás vyhladit. Židovská špína. Upozornění: • V některých kapitolách nevhodné pro citlivé povahy. • Příběh hodnotím jako "Pro dospělé", protože se v něm vyskytuje jedna sexuální scéna a pár vulgárních výrazů. Nerada bych, aby mi tuhle práci Wattpad smazal. • Všechny postavy, děj a podobně, kromě podložených faktů jsou smyšlené 11.7.2017 - #6 v kategorii historický román 26.7.2017 - #4 v kategorii historický román 28.7.2017 - #2 v kategorii historický román 16.8.2017 - #1 v kategorii historický román

Píše se rok 1941 a chladné paprsky světla bloudí po dřevěné podlaze. Domem se ozývá souhra orchestriálních nástrojů. Hudbu protne rána a mladá baletka Darya je sražena na kolena. Její rodné město Leningrad se ocitne pod nadvládou němců. Vzduch ztěžkne smrtí a křehká baletka se musí postavit čelem válce. Nechá události aby potřísnily její sukni krví? Nebo si protančí cestu na svobodu? Cover by: @KaobKa 23.6. 2K16 #6 v historický román 29.7 2K17 #5 v historický román 6.8 2K17 #4 v historický román 21.10. 2K18 #3 v historický román 25.10. 2K18 #2 v historický román

Maria Kowalski - jméno, které jsem musela zapomenout. Vlastně jsem se musela vzdát všeho. Přijmout však nové oslovení bylo asi to nejtěžší - bylo to totiž to poslední, co mě pojilo s rodiči. Nic víc jsem neměla. A i toho jsem se měla zbavit. Ztratila jsem toho hodně - nikdy jsem však netušila, že můžu ztratit víc. Že třeba můžu ztratit samu sebe. Když jsem se ale pak viděla - v těch civilních šatech bez žluté hvězdy, vlastně jsem se ani nepoznávala. Tolik let byla ta hvězda mým doplňkem a najednou byla pryč. Maria? Hannah? Nebo někdo úplně jiný? A to měl být můj nový život. Jak jsem ho ale měla žít, když jsem nevěděla, kdo vlastně skutečně jsem. Nebo mou duši vystihuje už jen to číslo vytetované na mém předloktí? Volné pokračování příběhu Za branami tábora, tentokrát pohledem Marie - nebo snad Hannah? Ideální nejen pro všechny, kterým v již zmíněném příběhu chyběl „šťastný konec" - kterého se snad nakonec všichni dočkáme - kam nás ale vlastně kroky Marie zanesou? To zatím nikdo netuší...

Poklidný život v malém městečku Dorindor se jednoho dne změní a to ne příliš příjemným způsobem. Uprostřed válečného dění se ocitne mladá dívka se svou rodinou, situace se však rázem stane krizovou, když král, který se se svou armádou rozhodne Dorindoru podat pomocnou ruku, požaduje velmi neobvyklou odměnu. Zvládne Casandra ustát jak komplikovanou životní situaci, tak zradu člověka, od kterého by to nejmíň čekala? 4.11. 2016 - Wattys

"Většinou nedostanete to, po čem toužíte a sníte. Kolikrát je vaše srdce zlomeno, protože jste si vysnili něco, co se nikdy nestane." Marianna má na starost jedenáct sourozenců, které musí uživit. Otec zemřel, matka je těžce nemocná a ona nemá peníze na uživení rodiny. Musí tedy udělat riskantní rozhodnutí. Na záhadném místě potkává tajemného Nicholase, který jí velice pomůže. Marianna zajímavým způsobem po něm zdědí majetek. Po nějakém čase si najde práci na hradě u jejich panovníka Gustava III. Švédského, který nezná lásku a nikdy nikoho nemiloval. Na nějakou životní etapu se její srdce rozdělí na dvě poloviny. Jak to vše dopadne? Stane se Mari něco při riskantním rozhodnutí? Jak Mari bude hospodařit s Nicholasovým majetkem? Rozhodne se její srdce pro krále Gustava, anebo tam bude někdo jiný? Napínavý příběh o lásce a krutosti světa okolo Marianny, která to nemá v životě lehké, si můžeš přečíst právě teď! 5.8.