Miláčku, za všechno se ti omlouvám. Ale sama víš nejlíp, že já dovedu lásku vyjádřit jen fackou. • Doručení: „Zaujímavo napísaná citlivá téma, zaujímavé bolo, že to všetko bolo z pohľadu Roxinho milenca, ktorý akoby premietal všetko, čo Roxie kedy urobil." - JurajNewt, 21. 3. 2018 • Upozornění: Obsahuje násilné scény, vulgární výrazy a drogy. Není to žádný návod, nic zde uvedeného nezkoušejte a nenapodobujte. Části mají okolo 200 slov. Korekci provedla @TheLadyOfHardMusic • Ostatní: První část vydána: 13. 3. 2018 Poslední část vydána: 21. 3. 2018 Počet slov: 3 884 Nejlepší umístění: #2 v povídce

Škrábu po zdi svými nehty, které jsou okousané a od krve. Proudí mnou chlad ze studené podlahy, ale už jsem si za ten čas zvykla. Ani nevím jaký je den, natož abych věděla, jaký je rok. Venku slyším ptáky zpívat jejich již známou veselou písničku. Mně bohužel do zpěvu není. Pořád se snažím přizpůsobit podmínkám, kterým čelím, ale nejde to. 
Nad hlavou již slyším skřípání podlahy a vidím jak se prohýbá.
Už přichází. 
Jako vždy otevře dveře od temného sklepa, ve kterém se nacházím. Hodí mi sem kus chleba a sklenici vody, jak kdybych byla ta nejhorší osoba na světě, která si nezaslouží normální teplé jídlo. 
Žaludek se mi vždy sevře, když ho vidím. Jak kdyby místo svého obličeje měl obličej nějakého ďábla. Můžu odpřísahnout, že i Hitler by se ke mně choval lépe. Ten by mě aspoň jednoho dne nechal chcípnout v plynové komoře. Dosáhla jsem vrcholu největšího ponížení. Přeji si dvě věci. Umřít a nebo se z tohohle pekla dostat.
Cítím ve vzduchu, jak si ta svině nahoře dělá slaninu s vejci.
A pozor! Už jde směrem ke sklepu, kde se nacházím! Otevírá dveře a ušklíbá se na mě. Jak já bych mu jednu vrazila!
Dokutálel se k mé postavě, která už se přestala bránit. Nastavila jsem se sama od sebe, protože už jsem na to byla zvyklá. V mém těle už se nenacházela ani jedna emoce. Už jsem na to neměla sílu. A asi už ani nikdy mít nebudu.

Po spojení dvou smeček se Aurora vydává na cestu za životem samotářské vlčice. Kroky ji však zavedou zpět do její minulosti. Z pasti paměti a vzpomínek není úniku a bývalá Alfa se musí vyrovnat s nelibými novinkami. Musí se naučit postavit se své největší překážce - sobě samé. [Doplňková povídka k Vlčí lásce. Děj začíná ve chvíli, kdy se smečky spojí a část vlků odejde. Možné číst i bez přečtení Vlčí lásky.] //Za cover opět vděčím úchvatné @Gipi155

[Druhý díl mé knihy Vlčí láska] Po všech událostech se vlci museli vzchopit a žít dál. Ve smečce to však není jako před tím. Lži, tajnosti a nedůvěra jsou na denním pořádku. Vědí, že aby přežili, musí zapomenout. Je to ale možné, když mají minulost neustále před očima? Za úžasný cover vděčím @Gipi155

On; temně černý vlk s divokou povahou. Ona; zářivě bílá vlčice s velkým srdcem. On je Třetí vlk, ona Omega. Každý jsou z jiné smečky, přesto je náhoda zavede k sobě. Daitora a Altiru však čeká dlouhá cesta, jíž společně musí urazit. Jestli se jim povede překonat všechny překážky záleží jen na jediném - vzájemné lásce. //Začátek: 18. července 2017. Konec: 13. února 2018// //Rozsah: cca 50 000 slov Za úžasný cover děkuji @CarrieNiestten

Za sklem kavárny seděla dívka. A přesto, že sklo je průhledné, pro ni nebylo průhledné dostatečně. Příběh o tom, že neviditelnost je někdy nechtěný způsob, jak vyniknout.