Znáte to, oddáte se jedné věci. Myslíte si, že je pro vás vším. Snažíte se být nejlepší, avšak ne vždy jde vše tak perfektně a občas nastane situace, která vás dostane na kolena. Zažil jsem to a ten pocit je příšerný. Být nahrazen někým lepší, a ještě k tomu prvákem? Cítil jsem se příšerně. Avšak neměl jsem mu to za zlé, zasloužil si to. No nebýt Daichiho, trvalo by mi rozhodně delší dobu se z toho vzpamatovat. Díky němu to nebylo tak těžké a já teď našel jiný smysl života, jenž pro mě teď představoval on. Ne vše je podle anime. Pokud chcete vědět víc, rozklikněte tento příběh :3 Jinak tohle je takový uklidňující příběh, takže za tím nehledejte nic jiného a prostě u toho odpočívejte. S láskou Vaše Tsukki <3

Jsem Lev Haiba. Kvůli otcově práci jsem se jako malý často stehoval po celém Rusku. Když už jsem si myslel, že ten proklatý řetězec končí, jelikož jsme na jednom místě zůstali přes čtyři roky, opět mě zklamal. Vím, že to dělal pro rodinu, neměl jsem mu to za zlé, ale už mě nebavilo hledat si nové přátele a zvykat si na nové školy, když jsme se pak do roka stejně odstěhovali. Na své teď už staré škole jsem měl všechno. Hrál jsem volejbal a celý týmu bral jako druhou rodinu. Nikdy jsem se necítil líp a stejně se toho nakonec budu muset vzdát. Ani mé matce se sestrou se to nelíbilo, a tak jsem ji poprosil, jestli bychom se aspoň nemohli odstěhovat někam, kde už zůstaneme a to i kdyby to mělo být daleko od táty. Neboť stejně nás kvůli práci viděl jen o víkendech a mnohdy ani to ne. Matka souhlasila. Vzala nás na dovolenou a řekla, že se společně rozhodneme a oznámíme to otci. Na té dovolené jsem poznal někoho kvůli komu bych se odstěhoval klidně i na konec světa... Jestli chcete vědět, jak to byli dál, rozklikněte tento příběh, s láskou Vaše Tsukki♥️ !Není to úplně podle anime!