teprve až začne svítat, vylezeme ze sklepů, a už nikdy nebudem jako kdysi.

Snad něco jako poezie, vytvořená vědomím ukrytém v nevědomí.

Utéct z vlastní reality, navštívit hranice šílenství, defekt hříšných myšlenek, zotavený emoční květenství.

"někdy se fakt cítím jako ty ne"

.

a všechna ta něžnost, co v nás dávno zhasla

ten stereotyp, co se skrejvá za mým zrcadlem

ne tak úplně konvenční rýmy

Vždycky řeknu že tentokrát už to bude veselý Jsem chronickej lhář Omlouvám se

Sbírka mých básnických jednohubek. Příjemně neseriózní.