Ivy Colemanová měla vždycky pocit, že nikam nepatří. Že se nehodí do doby, kde žije. A možná to tak i je. Co byste dělali, kdybyste se najednou ocitli v úplně odlišném světě, než je ten váš? Ve světě plném magie, nesmrtelných bytostí, dobra a zla? V jednom momentě Ivy řeší, jestli projde úspěšně dalším školním rokem, v tom druhém žije život jako hrdinka z fantasy knihy. Co když vaše sny jsou realita, a realita vaše sny?

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Sláva, peníze, ženy a svoboda. Tohle přesně vystihovalo dokonalý život Owena Fleuryho. Do doby než přišla nehoda. Znechucený a lhostejný chce už jen jediné - klid. Místo toho mu však do cesty postaví otravnou, tvrdohlavou a na jeho vkus až příliš přitažlivou ženskou, která se rozhodně nenechá tak snadno odbýt. Rodinný ranč, nemalé dluhy a nevyřešená minulost. To všechno má na krku Willow Brooksová. Problémy, které jsou na jednu mladou ženu až příliš. A pak je tu ještě ten naprosto otravný a zatrpklý chlap s podmanivým pohledem, který se rozhodl vyzkoušet hranice její trpělivosti.

MEZI ROKY 2006-2008 Elisa Day byla se svým životem lovce docela spokojená: duchové, vlkodlaci, sem tam nějací démoni... Všechno se zdálo být klidné a rutinní, dokud při jednom takovém lovu nepotkala postrach nadpřirozeného světa. Bratři Winchesterovi jsou magnety na apokalyptické problémy, které doteď všední život Elisy Day coby osamělé lovkyně dost okoření; ovšem kromě prokletí tím poprvé v životě získá přátele. Svět kolem nich se mění a oni ani netuší, jak těžké budou nastávající časy pro ně i pro celý svět.

Jediné, co si Aerwyn přála, byl klidný a pohodový život. Vše se zdálo být v pořádku, než se kolem ní začal motat démon. Od té chvíle šlo všechno z kopce a začaly se dít strašlivé věci, které si nedokázala vysvětlit. Jedná se o romantický fantasy příběh s kapkou hororu, zasazený do našeho světa. V této knize jsem upustila uzdu své fantazie daleko víc, než obvykle. Nechala jsem zavládnout chaos a hlavně jsem si vyhrála se zápletkami. Pokud ve vás příběh vyvolává spousty otázek, pak věřte tomu, že přesně to je jeho účelem. Téměř vše má ale svůj důvod a smysl. Věci se nedějí jen tak. Dokážete přijít na většinu odpovědí sami? Nebo se raději necháte unést příběhem a počkáte si než se vše vyjasní? A hlavně nezapomeňte, né vše je takové, jak se na první pohled může zdát. Příběh obsahuje některé drsnější scény a bude obsahovat sex. Ten ale v kapitolách bude označen jako 18+ pro ty, kteří by se tomu rádi vyhnuli a chtěli si užít příběh samotný. Nová kapitola pravidelně každý druhý den! Obrázek z coveru vytvořen Ewelsart.

!PŘEPISUJE SE - V ČÍSLECH KAPITOL JE BORDEL! NEDOKONČENO, DOPISUJE SE. Někdy to přijde z minuty na minutu. Vše je v pořádku a pak stačí jediný krok vedle k tomu, abyste pocítili sílu pádu. Dlouhého, nezastavitelného pádu s nejistým koncem. V mém světě nikdy nestačilo dělat věci dokonale, ani perfektně; potřebovali jste víc než to. Podat nejlepší možný výkon i za cenu ztráty spřízněné duše. Nemít slitování. Protože pouze velmi málo koní takové požadavky splňovalo. Myslela jsem si, že jsem dokonalá, dokonale perfektní. A že žít za fasádou hraného štěstí je normální. Možná, že občas je pád přesně to, co potřebujeme. Někdy mohou v temnotě tam dole čekat lidé a dokonce i koně, se kterými si musíme projít peklem, abychom společně našli svobodu. Někdy je třeba utéct ze zlaté klece a riskovat vše jen, abychom zjistili, kdo doopravdy jsme. • Příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Jména všech zúčastněných byla změněna. Některé fotky jsou vlastnictvím autorky. Příběh doporučuji osobám věku 13+

Jsem Stopařka....nikdo už mi jinak neřekne. A je to docela výstižné...jsem Stopařka. Ztratí se někdo jasně, zavolejte mě, hledáte někoho? Jsem váš člověk. Jsem jedna z lidí, kterým ostatní říkají, že mají dar....a ano? Jsou případy, kdy si to nemyslím. Ale je to, možná to jediné, pro co jsem dobrá.........to, pro co jsem se narodila a asi i to proč jsem se dostala sem. Nejlepší dosažené umístění v žebříčku fantasy #1

Projít přípravnou školou pro Obřad výběru bude hračka, říkala jsem si. Dostanu se k Obřadu výběru, nechám si vyvolat démona v podobě zvířete, který bude odrážet podstatu mé duše a následně se stanu členem jedné z jednotek našeho království... Joo, jak šeredně já se mýlila... Nejdřív se objevila ta červenovlasá bestie, která se škodolibou radostí využila jakoukoliv příležitost k tomu, aby mi mohla nějak znepříjemnit život, moc tomu nepřidal ani ten bělovlasej kluk, na kterého jsem vždycky narazila v tu nejméně vhodnou chvíli, a už vůbec mi nepomohl fakt, že čím víc se začal přibližovat Obřad výběru, tím víc všichni učitelé začali vyšilovat a kvůli každému sebemenšímu prohřešku se nezdráhali rozdávat tresty jako pominutí... A aby toho nebylo málo, tak k Obřadu výběru samozřejmě nepustí každého... Dostanou se tam pouze ti, kteří zvládnou předcházející zkoušky a to ne jen úspěšně, ale jako ti nejlepší. Joo, jak tohle všechno skončí?

Jestli tohle čtete, pravděpodobně jste natolik zoufalí, že už nevíte, jak jinak se zabavit. Chtěla bych vás vidět po tom, co na téhle nudné Zemi strávíte přes 2000 let. To je teprve správná nuda. Samozřejmě, že se za tu dobu stalo i něco zajímavého, sem tam se dalo bavit krvavou válkou nebo nějakými jinými střety mezi lidmi, občas se dokonce stala nějaká pořádná přírodní katastrofa (v těch jsem prsty neměla, přísahám). Ale jinak je mojí jedinou zábavou svádění lidí. S některými pak je i nějaká ta zábava, ale většinou je to stejný stereotyp, který mě přestal uspokojovat už v prvním století... A pak mě samozřejmě naprosto vždycky zabaví boj s anděli. Ti tvorové světla umějí démona pořádně prohnat, ale nikdy nevyhrají. Naše boje končí smírem a než nabereme síly, děláme jen svoji neustále stejnou práci. Pro moje štěstí jsem s příchodem moderních technologií zažívala pořádnou zábavu mnohem častěji. Nejen že mi usnadňují práci, ale lidé jsou stále naivnější a hloupější. Všichni se stali otroky svých zaostalých mozků, všechny dovedu během jedné noci svést hned k několika těžkým hříchům. Až na svůj nový úkol. Mám totiž donutit ke hříchu potomka anděla a člověka, čestného polo-anděla, který má tu nejčistější duši, jakou jsem kdy viděla (no fuj). A pokud se mi to má povést, nečtěte tento text a nemluvte o něm s nikým, aby se to náhodou nedostalo až k němu. . . . . . Jsem si jistá, že se na moji žádost vykašlete a budete číst dál. To se mi líbí.

Stěží jsem dokázala vnímat míjející stromy uhýbající mi z cesty. Pomalu se začínalo stmívat a les mi už nepřipadal tak přehledný jako předtím. Na zádech se mi pohupovala kuš a u pasu se mi vyjímalo několik ostrých dýk. Neodvažovala jsem se ani koutkem oka podívat za sebe. Věděla jsem, proti čemu čelím. Z dálky se ozývalo vzteklé vrčení, které doprovázelo rytmické praskání spadaného jehličí. Po čele mi stékal pramínek potu a já měla pocit, jako by každou chvíli měly mé chodidla vzplanout v neuhasitelném žáru. Chtělo se mi vším tím vyčerpáním řvát, až by kmeny stromů pukaly ve dví. Ale nezmohla jsem se na nic jiného, než běžet, protože mí pronásledovatelé taky nezastavovali, ale běželi za mnou. Naháněli mě. Naháněli mě jako lovnou zvěř. #1 kategorie Teen Wolf (7.10.2018) #2 kategorie Teen Wolf (3.7.2018) #1 kategorie Isaac Lahey (29.9.2018) #1 kategorie Werewolf (10.3.2019)