Tori Bennetová se společně se svou matkou velmi často stěhuje z místa na místo a je kvůli tomu nucena zas a znovu procházet novými začátky. Je zvyklá, že na žádné škole nezůstane déle než rok, a tak se rozhodla, že se s nikým nebude sbližovat, aby ochránila sebe samotnou před bolestí z odloučení od přátel. Vytvořila si tak osobnost chladné a nedostupné spolužačky od které se každý drží dál. Jenže tentokrát nic nepůjde tak, jak plánovala. Tori uzavře dohodu, kterou možná nebude schopná dodržet. Dohodu měnící opakující se rutinu, kterou vždy procházela. „Je to jenom hra a jestli se objeví opravdový city, tak tohle všechno padne. Rozumíš? Nesmíš se do mě zamilovat." „Neměj strach. Jak bych se mohla zamilovat do člověka, kterého nesnáším?" Příběh čeká korekce a možné menší úpravy.

Bylo to jako sen, když mladičké Hazel spadlo do klína nemalé dědictví v podobě starého, kouzelného domu na vesnici. Domu, který byl obklopený záplavou vlčích máků, které Hazel vždycky tak milovala. Ač o svých vzdálených příbuzných, kteří jí dům odkázali, nikdy neslyšela, nebránilo jí to v tom, aby ho přijala s otevřenou náručí a ve svých jednadvaceti letech se odstěhovala se svou věrnou kočičí společnicí Nelliel do odlehlé vesnice, kde nikoho neznala. Její nadšení však nebude trvat dlouho, když zjistí, jaké děsivé tajemství na ni čeká. Když se nemožné stane možným a jedna neškodná hra spustí kolotoč nečekaných událostí. Příběh čeká v budoucnu korekce.

Netuším, zda povídku někdy dokončím. I tak si ale můžete počíst a snad se vám bude líbit. :) Měl to být nový začátek. Na svou minulost jsem měla zapomenout. Změnila jsem se já, změnil se celý můj život. Myslela jsem si, že už nejsem ta stará Arryn. Že jsem nový člověk. Jenže pak mě moje minulost dohnala. A já se musím rozhodnout, kam vlastně patřím. #4 v kategorii vesnice #8 v kategorii sci-fi

Co kdybych vám řekla, že fantasie je vaším největším nepřítelem? Že vaše sny a hlavně přání vás mohou zabít? Země už není, co bývala. Teď je to pustý, zničený a nebezpečný svět. Proč? Protože všechno, co si přejete, se může stát skutečností. Že to musí být skvělé? Omyl. Je to to nejhorší, co nás mohlo potkat. Lidská fantazie nemá meze. A to je ten největší problém. Jsem Arryn Wishans a jsem Jediná bez přání. #1 v kategorii apokalypsa #1 v kategorii přání #2 v kategorii Sci-fi #2 v kategorii skupina #2 v kategorii mysl #3 v kategorii překvapení #4 v kategorii fantazie Strašně moc Vám za taková umístění děkuji! Jsem moc ráda, že moje povídky čtete a líbí se Vám. ❤️

Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)

Už je to pár let od chvíle, kdy se Chloe začal bortit život jako domeček z karet. Pár let od chvíle, kdy ztratila spřízněnou duši a s ní i svou dlouholetou lásku. Ve snaze znovu najít samu sebe, se ztratila ještě víc a nikdo neví lépe než ona, že čas zlomené srdce nikdy úplně nezahojí. Každý den se pro Chloe jeví být těžkým stereotypem, ze kterého nejspíš není úniku. Nebo si to aspoň myslí do doby, kdy se znovu neobjeví stín z její minulosti. Volné pokračování příběhu Poslední tábor.

POKRAČOVÁNÍ VYHRAJ! Jen jedno stačilo k tomu, abych pochopila, co se stalo. Žiju. A Carlos ne. Obětoval se. A dal mi život plný trápení. Kdo by stál o sezení v křesle a nevnímání svého okolí? Scott mě přestal navštěvovat, Allison....nejsem ani schopna se o sebe postarat. Dívám se do zdi a myslím na něj. ale co vše dokážou změnit slova ,,Přeji si, abys byla radši mrtvá.''? co dokáže rozhovor u jezera s JEHO bratrem? Všichni mě prosí ,,Vrať se!''. Vrátím se zase do normálu?

Po revoluci způsobenou Katniss Everdeenovou, v Panemu nastal mír. Bohužel i ona v krásných devadesáti pěti letech zemřela. Prezidentkou se dlouho po smrti Katniss stala pravnučka Snowa, která znovu vytvořila Hladové hry. Tentokrát jsou ale krutější. Letos se koná již 185 .ročník Hladový her a já, stejně jako ostatní doufám, že nebudu vybrána. Ale Štěstěna mi nepřála...

"Dobrý den, vážení občané Panemu. Dnes podávám toto hlášení, protože jsem se rozhodla, znovu uspořádat Hladové hry. Jako vnučka prezidenta Cornelia Snowa, cítím potřebu tyto hry znovu uspořádat. Vím, že předtím nastaly rebélie, ale zaručuji vám, že ty se teď nebudou opakovat. Hry by si měly konat ve stejnou dobu jako předtím. Děti se budou vybírat ve věku 10-20. A do her se zapojí i 13. kraj. Měly by se konat i čtvrtohry a ostatní ročníky, by měly být stejné. Vyjímkou je náš 76. ročník, tedy letošní. Do arény půjdou děti vítězů. U krajů, kde vítězi nebyli - kupříkladu 13. kraj - vybereme jednu osobu zcela náhodně, bez ohledu na pohlaví. Krásné Hladové hry a ať vás vždy provází štěstěna."