Upírám zrak k zářivým jiskřičkám v jeho půlnočně modrých očích. Vím, že umírám. Už se nebráním. Možná bych měla, ale prostě v sobě už nenacházím žádnou sílu. Chtěla bych mu říct, jak moc to bolí. Ne umírání. Ale zrada. Umírám a vím, že není správné vinit ho za to. Vždyť je to jeho práce. Ušlechtilá práce. A přesto bych křičela. Ovšem vše se pomalu ztrácí a já upadám do temnoty. Jeho pohled je uklidňující. Tak nevinný. Miluji jiskřičky, které už nikdy víc nespatřím. Miluji je víc než to, co mi právě berou. Nikdy jsem se nezměnila z bezmocné na mocnou. Nikdy jsem nezískala to, po čem jsem toužila. Měla jsem všechno a nic. Málo a mnoho. Měla jsem jeho a přitom ztrácela sebe. Kousek po kousku. Den za dnem. Jmenuji se Annabaena, jsem bezmocná a můj příběh začal, když mě zabil chlapec s půlnočníma očima. Cover by :@Hobitko <3

Proč dokážu doříct jakoukoli větu za kohokoli jiného? Proč když jsem ve skupině hodně lidí, nerozpoznám své myšlenky? Proč vím NAPROSTO VŠECHNO co si dotyčný okolo mě myslí? To nikdo neví. #10 Paranormální - 15.12. 2016 #2 Paranormální - 4.1. 2017 #1 Paranormální - 8.1. 2017 21.2. 2017 - 10K přečtení 9.5. 2017 - 20K přečtení 14.8. 2017 - 40K přečtení 7.10. 2017 - 50K přečtení 11.8. 2018 - 100K přečtení ♥ Obal mám od _OSNW_ :)

Tento příběh, je druhý díl k příběhu Chosen tudíž obsahuje spoilery. Proto doporučuji si nejdříve přečíst první díl. Mysleli jste si, že srdceryvným rozloučením Matta s Jess to skončilo? Tak to si myslíte špatně. Naše hlavní hrdinka se opět ocitá v tom stejném lese, kde se odehrávala předchozí hra. Opět skončila na místě, které jí není povědomé, i když měla pocit, že většinu z tohoto vězení již zná. Tentokrát ji však doprovází tajemný Michael, který ji zcela evidentně zná, přestože ona si ho pamatuje pouze ze svých nožních mur. Akce poslání Jess domů selhala. Nyní se stává právoplatnou hráčkou. Pokud si však myslíte, že toto je ta nejhorší zpráva, tak to zcela evidentně nemáte nejmenší tušení, co nás ještě čeká. Pletete se víc, než by vás i ve vašich nejšílenějších snech mohlo napadnout. Hra číslo dvě právě začíná. Cover od úžasné @GabrielaBartoov ♥ Děkujuu ♥ #8 v Fantasy ❤❤ děkuju hrozně moc!❤ (6.3 2017) #7 v Fantay (12.3 2017) jste nejlepší!❤

„Znáš hru hledání vlajky? Tak to se tu děje akorát s jediným rozdílem. Ty jsi ta vlajka." Probudit se uprostřed lesa, bez nejmenšího tušení, kde jste se tam vzali, to vám řeknu, není nic příjemného. Vlastní zkušenost. Pokud si však říkáte, že to nic není, tak si představte, jak vám hlas v hlavě našeptává, ať nikomu nevěříte a utíkáte. Samozřejmě, aby toho nebylo málo o pár vteřin později, k vám přijede auto plné lidí, přemlouvajíc vás, že oni jsou ještě to nejlepší, co vás mohlo potkat, že pokud tu zůstanete déle, najde vás skupina Jacka. A to nechcete. Údajně. A proč? Protože Jack je to nejhorší, co by vás mohlo potkat. Počkat, to nejhorší vás již potkalo. Jste uprostřed hry, kde vlastně nikdo nemůže být vítězem. „Jess, v téhle hře nejde vyhrát. Jde jen přežít. Je to nekonečný kruh." Cover od nejúžasnější @GabrielaBartoov

PŘIPRAVUJE SE NOVÁ VERZE (původní kniha obsahuje chyby a nelogičnosti, berte to prosím na vědomí) Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Koneckonců je to jedno. I tak je vaše šance na přežití hluboko v mínusu. Sektory. Obrovská prostranství ohraničená vysokými kamennými zdmi. Každý je v něčem jiný, ale ve všech je skoro nemožné zůstat naživu. V jednom najdete les plný vlků, v jiném zase poušť s hady, v některém dokonce padají rampouchy z nebe. Vše začíná v táboře, v němž už od mala žijí dospívající děti, jež se dělí do čtyř skupin. Neví, co je za zdmi tábora, nezajímají se o to a celý život jsou nuceni poslouchat přísný řád. Já se společně s pár dalšími rozhodla jinak. „Nikdy nejsme sami. Lovci jsou blíž, než si myslíme." (31. 12. 2016 - 9. 8. 2017)

Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Teď už na tom nezáleží. Všichni jsme pouze jen ti, co přežili. Útěkem to začalo, ale srdceryvným rozloučením to rozhodně nekončí. Dlouhou dobu jsme hledali východ, jen abychom se nakonec dozvěděli, že nic není ani zdaleka tak, jak jsme si zprvu mysleli. Rozdělení. Zrada. Nepochopení. Zbylo nás pár, ale nevzdáme se. Naši přátelé nás potřebují. Dívka se zdrceným srdcem a silným odhodláním. Mudrc, který se mnohdy ani jako mudrc nezdá. A mladý skokan, který oplývá humorem v doslova každé situaci. Jak tahle trojice dokáže něco tak nemožného, jako je záchrana přátel, když ani neví, kde se tajemné sektory nacházejí? Co všechno se skrývá na odvrácené straně Města? A kdo je a kdo není jejich přítel? Do toho všeho se po nich chce, aby zapomněli. Dokonce se adaptovali! No, řekněte. Chodili byste jako by nic do školy se zbohatlými podivíny, když jsou kdesi v ruinách vaši přátelé a jedinou nadějí pro ně jste vlastně jen vy? (23. 8. 2017 - 24. 8. 2018)

Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Seberte své poslední síly, ať jste kdokoli. Boj za svobodu čeká nás všechny. Dovolili nám pocítit záblesk naděje, umožnili nám spatřit skutečný svět, ale pak stačilo pouhé lusknutí prsty a veškeré naše iluze se rozplynuly. Nikdy jsme skutečně nebyli volní, oni pouze chtěli, abychom si to mysleli. Zhroutilo se všechno od základů. Pro ostatní ve Městě jsme teď mrtví, nikdo nás hledat nepřijde. Sektory byly pouhým začátkem. Nyní nás čeká poslední cesta. A tentokrát nebudeme hledat východ, nýbrž smysl toho všeho a odpovědi. (21. 12. 2018 - 10. 02. 2022)

Druhý díl knihy Spojeni s drakem, prosím ty, kdo nečetli první díl, aby se ani neodvážili pohlédnout na odstavec níže. Amira, Asana, Tina a Cole jsou uneseni, Asana dostává čím dál častěji své záchvaty a krev rozstříkaná a zaschlá všude po cele dvakrát nepomáhá. Všichni jsou mučeni a Asana nejhůř. Lovci chtějí dračí oči, ale zjišťují že jejich druhá podoba je daleko cennější. Vyčkávají proto na správnou příležitost. Asana se musí naučit ovládat, aby se dostala i s ostatními pryč. A Amiry věštby se den ode dne naplňují....

Třetí díl triologie Spojeni s Drakem Čím více se Amira snaží ujistit, že se jí vše jen nezdálo, tím víc se zaplétá do provazců důkazů svědčících o opaku. Připadá si mrtvá. Bez života. Jako by zapomněla dýchat. Vzpomínky na její ,,starý život ve snu" se pomalu vytrácí a ona ví, že bude muset jednat rychle, aby se dopracovala k holé, nezkreslené pravdě. Byl to opravdu jen sen?

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.