Maturitní četba Světová literatura 20.-21. století Drama přeložil Jaroslav Zaorálek V první kapitole je celý příběh, avšak neupravený. Obsahuje chyby způsobné kopírováním textu. ( tato verze zachována pro nemožnost přerušení četby reklamami) Následující kapitoly jsou vlastně stránky knihy. Ty už jsou upravené a měli by být bez chyb. O případných chybách mě prosím upozorňujte! :) zdroj: https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/40/96/17/petr_a_lucie.pdf

❝Shāngrén je bytost, která prodává a kupuje lidské emoce. Oliver je takovou bytostí, ale je docela jiný než všechny ostatní: to proto, že prodal i své vlastní emoce a nahrazuje je cizími. Ty však nikdy nebyly stvořené pro něj.❞ ⇴ prolog vydán v září 2018 ⇴ design coveru & fotografie ━ Ø2019 ⇴ neambiciózní, pomalu postupující příběh, který je mnohem křehčí, než se při čtení může zdát

Zhluboka jsem se nadechl čerstvého podzimního vzduchu. Ponurá a mystická vůně mokrého, zmačkaného listí poletujícího v dešti byla mou oblíbenou. Toto je začátek mého epilogu. ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. © All Rights Reserved | zzirque 2017

"A vaše jméno?" "Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem Krysař."

pocity jak růže trny slova jako hvězdný prach je to jako nebýt občas v zmatku vzpomenu si na modré květy luční slyšela jsem, říkají jim ,,pomněnky" (poezie a myšlenky 🌜) o.: @palo.art_ {ig}

Měl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak snadné je ji zlomit, zničit, rozcupovat na kousky. Jenže jsem si neuvědomil, že i ta nejkřehčí růže má trny. Nečekal jsem to... chtěl... chtěl jsem ublížit jen tobě. Ty trny se mi však zaryly hluboko, hluboko do mého srdce a mě bolí každý nádech víc a víc...

Mé básně, které mají cíl, ale navždy zůstanou jen v mém šuplíku. ///// Patlanina mých myšlenek, pocitů, nebo citátů, které plynou z mých životních zkušeností. Řekla bych, že se tam objevují prvky existencialismu. ig: @sincerely_katushka

Lyrickým subjektem (vypravěčem) je hlavní postava, osamělý muž trýzněný horečkou a především mučivými vzpomínkami na zemřelou dívku Lenoru, k níž marně hledá cestu čtením v okultních svazcích. Lyrický subjekt vystraší o půlnoci šramot. Ukáže se, že původcem podivných zvuků je krkavec (v tradičních českých i mnoha jiných cizojazyčných překladech básně označovaný jako havran, zoologicky sice nesprávně, ale ve shodě s tradiční literární symbolikou české poezie), který vzápětí vletí do jeho pokoje a usadí se na bustě Pallas Athény. Postupně znepokojuje muže svou záhadností. Na všechny otázky, zpočátku míněné žertem, přitom odpovídá jedním slovem - nevermore (do češtiny překládáno většinou jako víckrát ne nebo nikdy víc, občas ponecháváno v originále). Zásadně odlišných překladatelských řešení tohoto refrénu není mnoho). Mužův neklid se stupňuje v paniku a posléze v hrůzu. Snaží se krkavce vyhnat, ten ale zůstává na svém místě. V závěru lyrický subjekt metaforicky konstatuje, že krkavec už nikdy neodletí z jeho duše

❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019

Jeho malby si držely velmi dobré jméno. Byly známé pro jejich dynamiku a realistické vzezření kombinované s abstrakcí tak, že z nich člověk nemohl spustit oči. Jean vždy věděl, že to, co bylo na jeho pracích tak fascinujícího, byl fakt, že si uměl skvěle představit, jak se objekt jeho tvorby hýbal. Dokázal se stát tím, co maloval, a připadal si, jako by maloval autoportrét. Do té doby, než obdržel zakázku na sérii tančící ženy. Šlo o to pochopit, jak se ženy hýbou. A tak mu zbyla jediná možnost. Naučit se to. Cover by @SabinaSabova