#1 ,,Si úbožiak !" Skríkla naňho Jacqueline celá červená v tvári. ,,Som úbožiak. Veď sa pozri, koho mám na krku," povedal jej s pokojným hlasom, ale jeho tvár naznačovala niečo iné. Obočie zvyčajne strašidelne stiahnuté a ľadové modré oči ju s hrozbou prepalovali. ,,Nikto ťa nenútil !" Skríkla znova, nahnevaná ešte viac. ,,Veď to je to ! Keby áno, dotyčného by som päsťami zabil !"

"Chtěl jsem ti napsat báseň. Ale přišlo mi důležitější dát ti vědět, že právě já jsem ten, kterého jsi ty dva měsíce hledal. Že to byly moje básně, které jsi četl a miloval. Chtěl jsem ti vynahradit tu lež. Přišlo mi to důležitější, než něco, co ted můžu udělat třeba stokrát," řekl a pokusil se o úsměv, jenže měl obličej ulepený od slz. Umístění: #4 - FreeTheLgbt (říjen 2022) #26 - Poezie (červenec 2019) #5 - Poezie (říjen 2022) #14 - Kniha (prosinec 2019) #6 -Kniha (říjen 2022) #5 - chlapec (prosinec 2019) #1 - Kafe (2022)

Všetko to začalo v zábavnom parku. Na mieste pre Hope ničím zábavný. **Cover na knihu mi robila jedna neskutočne úžasná baba s veľkým talentom. Nehorázne krásne ďakujem!** @infinitum11

,,Si všetko čo mám." ,,Tak už nemáš nič." Bol trpký, ako nedozreté ovocie v záhrade plnej sladkých plodov. Napriek tomu dala prednosť zelenému jablku, pred červeným. Jej červené vlasy pripomínajúce oheň, verzus chlapec, ktorý sa vymyká bežným ideálom. Chlapec, ktorého od ostatných odlišuje jediná chybička krásy, ktorá však ovplyvňuje celý jeho život. ❤ ℂ𝕆𝕍𝔼ℝ 𝔹𝕐 @gaudete_mensis ❤ 𝐔𝐏𝐎𝐙𝐎𝐑𝐍𝐄𝐍𝐈𝐄 - v príbehu sa môžu vyskytovať sexuálne narážky a vulgarizmy

Vždycky voněl cigaretami a smutkem. Tajemno z něj přímo sálalo. Vřel tajnostmi a já jsem byla připravená je všechny odhalit. Byla jsem připravená poznat Willa Dansona.

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

"Vždy jsem si myslela, že někoho spatřím, poznám a zamiluji se. Ale nikdy by mě nenapadlo, že to bude v opačném pořadí. Zamilovat se. Spatřit. Poznat." Příběh o tom, že láska může vzniknout naprostou náhodou a s naprosto neznámým člověkem. Například, zrovna když v zapadlé uličce sprejujete na zeď...

„Nauč ma fajčiť." „Otvor ústa do písmena O."Urobila som ako nakázal a v momente ho pochytil záchvat smiechu. Až potom som pochopila, že moja požiadavka mala dvojzmysel. Zamračila som sa až tak veľmi, že sa prestal smiať a jeho výraz nahradil vážny výraz a jeho hlas vážny tón. „Nie." „Nie?" „Nie." „Prečo nie?" „Tvoj život nesmie byť kratší, čo i len o päť minút."

Za sklem kavárny seděla dívka. A přesto, že sklo je průhledné, pro ni nebylo průhledné dostatečně. Příběh o tom, že neviditelnost je někdy nechtěný způsob, jak vyniknout.