Tori Bennetová se společně se svou matkou velmi často stěhuje z místa na místo a je kvůli tomu nucena zas a znovu procházet novými začátky. Je zvyklá, že na žádné škole nezůstane déle než rok, a tak se rozhodla, že se s nikým nebude sbližovat, aby ochránila sebe samotnou před bolestí z odloučení od přátel. Vytvořila si tak osobnost chladné a nedostupné spolužačky od které se každý drží dál. Jenže tentokrát nic nepůjde tak, jak plánovala. Tori uzavře dohodu, kterou možná nebude schopná dodržet. Dohodu měnící opakující se rutinu, kterou vždy procházela. „Je to jenom hra a jestli se objeví opravdový city, tak tohle všechno padne. Rozumíš? Nesmíš se do mě zamilovat." „Neměj strach. Jak bych se mohla zamilovat do člověka, kterého nesnáším?" Příběh čeká korekce a možné menší úpravy.

Sny jsou něco, co nedokáží lidé vysvětlit ani ovládát, a přesto to on dokázal. Navštěvoval mě ve snech každou noc a já se ho přestala bát. Přál si jen jednu věc, abych ho navštívila v reálném životě. Bohužel je realita vždycky jiná než jak si ji vysníme a tohle nebyla výjimka. On byl prostě jiný, prodělal mozkovou příhodu a jeho mysl ho opustila, zbyla tu jen jeho schránka, neschopná emocí. Byl nevyzpytatelný a já nevěděla jestli mi neublíží. Za to měl něco, co ostatní ne, viděl světla, tajemná a různě barevná. Trvalo mi, než mi došlo, že on cítí očima. 17.2- 19.3 2018 #94 ve ff 8.3. 2018 #61 ve ff 13.3 2018 #44 ve ff 17.3 2018 #33 ve ff 23.3. 2018

Mia. Poslední přeživší svého rodu. Poslední vlčice z prastaré smečky. Oplývá skvělými bojovými schopnosti, drzostí a občasnými sklony k alkoholismu. Z jejího rutinního života bude ovšem vyrušena a dostane se do víru událostí, které jí navždy změní život.

Upírám zrak k zářivým jiskřičkám v jeho půlnočně modrých očích. Vím, že umírám. Už se nebráním. Možná bych měla, ale prostě v sobě už nenacházím žádnou sílu. Chtěla bych mu říct, jak moc to bolí. Ne umírání. Ale zrada. Umírám a vím, že není správné vinit ho za to. Vždyť je to jeho práce. Ušlechtilá práce. A přesto bych křičela. Ovšem vše se pomalu ztrácí a já upadám do temnoty. Jeho pohled je uklidňující. Tak nevinný. Miluji jiskřičky, které už nikdy víc nespatřím. Miluji je víc než to, co mi právě berou. Nikdy jsem se nezměnila z bezmocné na mocnou. Nikdy jsem nezískala to, po čem jsem toužila. Měla jsem všechno a nic. Málo a mnoho. Měla jsem jeho a přitom ztrácela sebe. Kousek po kousku. Den za dnem. Jmenuji se Annabaena, jsem bezmocná a můj příběh začal, když mě zabil chlapec s půlnočníma očima. Cover by :@Hobitko <3

,,Co je to za šéfa, že ti může rozkázat, abys mu dal svou jedinou dceru?!" vyjeknu a začnu přecházet po místnosti sem a tam. ,,Je to někdo, kdo nám může hodně ublížit, pokud mu nevyhovíme," povzdychne si otec. ,,Udělej to pro svojí rodinu. Prosím," chytne mě za ruku a zahledí se mi do očí. ,,Jak moc může ublížit?" na sucho polknu. ,,Hodně," ,,Jak moc?" zvýším trochu hlas. ,,Může nás zabít," vydechne a celý můj žaludek se okamžitě scvrkne strachem. *14# v kategorii Romance - 9.2. 2018*

Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou chvíli projde po zemským povrchu s vědomím, že ho vyráběli rodiče v ložnici. Příběh šestnáctileté dívky se zvláštní schopností prožívat bolest za ty, které miluje. Za svou rodinu, blízké přátelé a... za něho.

"Jsi strašný egoista." Povzdechla jsem si a znovu si ho celého ještě jednou pořádně prohlédla. Jeho vlasy mu spadaly do obličeje, ale i tak jsem na sobě cítila jeho nenasytný pohled, který mě čím dál více hltal. "Krásně lichotíš." Najednou mi přišlo, že je až moc blízko, ačkoli před malou chvíli stál u kuchyňské linky. "To nebyla lichotka, tupče." Přivřela jsem k sobě svá oční víčka, když se ode mě urychleně odtáhl. "Jsem raněn." Řekl hystericky a tiše odešel. č. 12 v kategorii Fan fikce 6.4. 2017 č. 8 v kategorii Fan fikce 10.4. 2017 č. 6 v kategorii Fan fikce 12.4. 2017 č. 2 v kategorii Fan fikce 28.4. 2017 č. 1 v kategorii Fan fikce 16.6. 2017 <3 DĚKUJI!

-Pokračování knížky Mine-

Claudette je dcera šlechtice, muže který se z mladické nerozvážnosti dostal do konfliktu se sousední mocností a situace se zdála tak bezvýchodná, že požádal o pomoc Rothbarda, čaroděje ze severu. Ten mu pomůže, ale pouze pod podmínkou, že si bude moct vzít jednu z jeho dcer. Uběhla spousta let a na slib se skoro zapomnělo. Když si však Rothbard přijde pro Claudettinu mladší sestru, dívka se vzepře a aby ji zachránila, sama s černokněžníkem odejde. A tak se Claudette dostává do světa, který nechápe, s mužem, jehož srdce je vystavené pod skleněným poklopem v jeho pracovně. Palác pod vodou a kletba, která jí nedovoluje opustit budovu bez toho, aniž by se proměnila v labuť. Existuje vůbec možnost úniku?