She was a broken girl who didn't want to fix herself, until she met a broken boy with a sad smile. [ Jonas kahnwald x oc ]

,,Stalo se sice pár změn, ale pořád je vše stejné.'' Řekla Elis Johnovi, když přišla domů s krátkými vlasy, to ale nebylo vše, co mu chtěla říct. 2 díl od Paper Plane Od 29.srpna po 10.Září v povídce #1 ❤️❤️❤️

Každý, kdo říká, jak je láska krásná, sladká, dokonalá, bezchybná a úžasná, tak nikdy opravdu nemiloval. Láska je krutá, zvrácená svině, v jejímž jméně zemřelo nespočet lidí, umírá za ní nespočet lidí právě v tuto chvíli a nespočet lidí kvůli ní ještě zemře. A přesto je právě láska to, po čem vášnivě touží každá živá bytost.

Vychází jako kniha! Nikdy předtím jsem na táboře nebyla. Nikdy předtím jsem tam ani nechtěla. Nezajímala jsem se o velká přátelství, vždy jsem si stačila sama. Stačilo mi být s mýma dvěma bratry. Nikdy předtím jsem o lásku nezavadila. Nepřipadalo mi to jako něco nutného. Spíš to pro mě slovo láska znělo obyčejně. Nikdy předtím jsem nepotkala někoho jako je on. A tenhle tábor vše změnil.

Navenek se pořád smála. Navenek byla šťastná. Navenek. Ale nikdo nevěděl, co cítí. Nikdo neznal její duši. Ani on. [short story]

,,Zničil jsi všechno! Vše co jsme měli, kvůli výzvě!" zakřičela jsem na něj a nechala si slzy stékat po tvářích. ,,Stejně bych tě nemiloval! A nikdy ani nebudu!" zakřičel rozčíleně. ,,Ty si nezasloužíš milovat ani být milován." s těmi to slovy jsem ho dostala. Zíral na mě tak překvapeně. Otočila jsem se od něj a seběhla schody... Měla jsem normální život, než mi do něj vstoupil on. Líbil se mi, možná i něco víc.. My byli něco víc, ale on to zničil.. Nicolas Blackwood zničil mě... 13.1o 2o17 #17 v kategorii ROMANCE 18.1o 2o17 #14 v kategorii ROMANCE 15.12 2o17 #7 v kategorii ROMAMCE

Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou chvíli projde po zemským povrchu s vědomím, že ho vyráběli rodiče v ložnici. Příběh šestnáctileté dívky se zvláštní schopností prožívat bolest za ty, které miluje. Za svou rodinu, blízké přátelé a... za něho.

❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019

Vyrůstal v podmínkách, kde mu nikdo nebyl příkladem dobrého chování a kde mu nikdo neprojevoval lásku. Postupem času se naučil, že pokud chce ve společnosti a všeobecném životě přežít, bude muset potlačit svou přirozenost. Teď si v životě už místo našel, jenže nic se nezměnilo. Pořád to není on. Pořád má potřebu vyplnit v sobě místo, které zůstalo odjakživa prázdné. Už ho nebaví nosit masku, pod kterou je jen ztrápená duše bez ambicí a vyhlídek na smysluplný život. Jenže co ten zbytek? Lidé, kteří mají všechno, o čem ostatní mohou pouze snít, a přesto se přetvařují jen tak naoko, aby byli zajímaví? Proč by to zrovna tihle jedinci měli mít tak jednoduché? Proč by vůbec měli, sakra, žít? |Upozornění: V příběhu se objevují vulgární výrazy a násilné scénky| ©2017 All rights reserved | @Terectioncandy | Mystery/Thriller | 15+

„Jsi nula. Dokonce taková nula, že ani nedokážeš spáchat sebevraždu...." „Když jsem podle tebe taková nula, tak proč sem za mnou pořád chodíš?" přejede ho dívka zkoumavým pohledem. „Abych se mohl dívat, jak se ti to stále nedaří..." ušklíbne se chlapec a odejde z nemocničního pokoje pryč...