Probudila jsem se v zapáchajícím sklepě,ruce jsem měla svázané a visela jsem hlavou dolů. Ústa jsem měla zavázaná,takže křičení by mi nepomohlo a upozorňovat na sebe jsem taky nepotřebovala. Po chvíli jsem slyšela kroky,které se pořád přibližovaly. Rychle jsem zavřela oči,aby to vypadalo,jako že ještě spím,ale to byla chyba. Jmenuju se Leila Smith. Je mi 15 let a žiju obyčejný život v malém městečku York. Teda,žila jsem..Toto léto mě rodiče přihlásili na 3 týdenní tábor. Tento tábor má být můj poslední,ale proč? To nikdo neví.

Hleděli na mě jako,kdybych byla přízrak. Chtěla jsem se k nim rozběhnout,ale než jsem tak mohla učinit,něčí ruce mě zadržely. Nemohla jsem určit kdo,ale ten "někdo" měl rukavice. Já se však nenechala,tak lehce zvládnout.