~Edituji~ Lidem v duërské království se nevede zrovna nejlépe... *** Každé království s krutým králem potřebuje někoho statečného. Přesněji řečeno osobu, která by dokázala krále oklamat, ba dokonce sesadit, a zároveň by vyřešila všechny záhady. Proč by touto osobou měla být právě Cameron Naro? Dívka, která není ničím výjimečná? *** Ne všechno je na první pohled tak, jak se zdá... Příběh království Duëru právě začíná! ------------------------------------------------ #1 ve Fantasy (září 2017 - 1. únor 2018) psáno od 19.6. do 19.11. 2017 -Místy stále neupravená původní verze- Copyright © 2017 Veronika Burešová

Dívka, o které je tento příběh je naprosto průměrnou (nebo ne?), v některých věcech, dokonce až podprůměrnou osobou. Náhle se však všechno změní, cizí muž jí daruje dračí vejce. Co potom? -Odehrává se po mnoha letech svržení Galbatorixe.- *Cítím že Thamis má strašně málo energie. Pochybuji, že měl někdo stejně velký strach jako teď já. Co si musí prožít aby si osud uvědomil, že si tohle všechno nezaslouží. Doufám, že se jednou za tohle všechno stane královnou celého světa. Ale i kdyby ne, já tu s ní zůstanu navždy...* ( Můžete číst, i když jste nečetli nebo neviděli Eragona, všechno se tam bude popisovat znovu ) 21.7. 2017 - 9. V kategorii fantasy 13.8. 2017 - 5. V kategorii fantasy Cover vytvořila Dakota_azet

Jestli si myslíte, že používání magie je hračka, pak jste na omylu. Chereen Croix pochází z ušlechtilé čarodějnické rodiny, která je plná mágů zasedajících v Řádu a řídících zemi. Všichni jsou to urození čarodějové ovládající těžké stupně magie. Chereen je jejich přesným opakem. Místo krajkových šatů raději nosí kalhoty, toulá se po městě a magii neumí ovládat skoro vůbec. Zdá se jako dávno zavrhlý člen rodiny. Jelikož si všichni čarodějové z významných rodin v dětství musí vyvolat kouzlem svého čarodějnického pomocníka, Chereen není výjimkou. Zřejmě osud chtěl, aby si vyvolala opravdu silného společníka - lva Arthura, z kterého se stane její skoro jediný přítel. A potom je tady chlapec z obyčejné rodiny, se kterým se zná už od dětství. I přes to, že žije na přepychovém sídle, si nepřipadá nijak bohatě. Když zjistí, že na jejich sídlo má zavítat známý šlechtic s půvabným jménem Gabriel, je tvrdohlavě rozhodnutá, že se ani v jeho přítomnosti nebude chovat jako dáma, a tak se představuje jako rebelka pobíhající po lesích se svým lvem a patnáctiletým obyčejným chlapcem. Jenže to ani netuší, co všechno se rázem s příchodem pyšného šlechtice změní a jaká moc se v ní vlastně ukrývá... - Picture credit - Jason Chan Art, nejlepší umístění #2 ve Fantasy 2016 a 2# ve Fantasy 2017

Chcete slyšet příběh, co se možná stal a možná nestal? Chcete být součástí něčeho, co jisto jistě zmizí v nenávratnu? Chcete se propadnout do jiného světa... i za cenu toho, že možná nikdy nedostanete odpovědi?

Tři, dva, jedna a všechno je úplně jinak! Amira je sirotek, vyvrhel, odpadlík, všichni si na ní mohou vylámat zuby. Jednoho dne našla něco, co její existenci opět popohnalo vpřed. Jenže jak dokáže v domě plném sirotků a dospělých ukrýt dračí vejce? A co teprve neposedné mládě? Jízda teprve začíná a vše se dívce točí v hlavě jako roj nasupených včel. Napovrch vyplouvá nezdolné a odvážné dítě se schopností uvěřit všemu, co mu budoucnost nabízí. Amira má v ochraně svého svěřence jasno: Kdo si hraje s ohněm, ten se spálí. Ale kdo si hraje s ní, lituje, že si nehrál s ohněm! Nejlepší umístění 6. ve Fantasy (19.7.2016) Nenechte se prosím zmást hrubým úvodem, ostatní, co už čtou ,,v současnost" příběh celkem chválí, i když si to jeho autor moc nepřipouští k tělu a snaží se jim to rozmluvit :D

"Cože?!" Zopakovala jsem svou myšlenku, protože mi bylo jasné, že je neumí číst. Zarazila jsem se. Neumí číst myšlenky? Právě to, se mi spojovalo. On a myšlenky. 'Ne on, ale já.' Hlava se mi zatočila a hlas uvnitř ní zavrčel. Zmateně jsem se rozhlížela po jeskyni a on můj nechápavý výraz asi zachytil. "Mluví k tobě, že? Myslel jsem, že si to ty, ale nebyl jsem si jistý." Na čele mi vyskočila hluboká vráska a já si poposedla i když to obnášelo další bolestný zážitek. "Že jsem kdo?" 'Dračí dcera.' Ten hlas znovu zavrčel a vchod do jeskyně potemněl. Zelený drak v něm seděl s pohledem upřeným na mě. "Kdo to ke mě mluví?!" Vykřikla jsem vyděšeně a pohledem probodávala mladíka stojícího vedle mě. "To ona, je to tvůj drak." "Keira?" Vzlykla jsem. "Takhle se jmenuju?" Pokračování příběhu Story of Dragon.

Takže, co k tomuhle napsat? Přejete si cover ke své knížce a chcete, aby upoutal pozornost? Jsem tu jen pro vás. Nebo se chcete jen podívat, jestli se vám nějaký z předem udělaných premades náhodou nebude hodit? V tom případě neváhejte a nahlédněte do světa kouzelné grafiky! A nebo se jen rádi díváte na práce ostatních. To už je jedno. Každopádně jsem tu se svou grafickou knihou plnou zajímavých (i nezajímavých) coverů!

Nechávám zveřejněné díky krásnému příběhu, který jsme tenkrát v komentářích zahráli. Moc děkuji těm, kteří si se mnou v tom čase psali, mám z toho nádherné vzpomínky, které silně ovlivnily můj vztah k vytváření příběhů :)

Škrábu po zdi svými nehty, které jsou okousané a od krve. Proudí mnou chlad ze studené podlahy, ale už jsem si za ten čas zvykla. Ani nevím jaký je den, natož abych věděla, jaký je rok. Venku slyším ptáky zpívat jejich již známou veselou písničku. Mně bohužel do zpěvu není. Pořád se snažím přizpůsobit podmínkám, kterým čelím, ale nejde to. 
Nad hlavou již slyším skřípání podlahy a vidím jak se prohýbá.
Už přichází. 
Jako vždy otevře dveře od temného sklepa, ve kterém se nacházím. Hodí mi sem kus chleba a sklenici vody, jak kdybych byla ta nejhorší osoba na světě, která si nezaslouží normální teplé jídlo. 
Žaludek se mi vždy sevře, když ho vidím. Jak kdyby místo svého obličeje měl obličej nějakého ďábla. Můžu odpřísahnout, že i Hitler by se ke mně choval lépe. Ten by mě aspoň jednoho dne nechal chcípnout v plynové komoře. Dosáhla jsem vrcholu největšího ponížení. Přeji si dvě věci. Umřít a nebo se z tohohle pekla dostat.
Cítím ve vzduchu, jak si ta svině nahoře dělá slaninu s vejci.
A pozor! Už jde směrem ke sklepu, kde se nacházím! Otevírá dveře a ušklíbá se na mě. Jak já bych mu jednu vrazila!
Dokutálel se k mé postavě, která už se přestala bránit. Nastavila jsem se sama od sebe, protože už jsem na to byla zvyklá. V mém těle už se nenacházela ani jedna emoce. Už jsem na to neměla sílu. A asi už ani nikdy mít nebudu.