,,Co je to za šéfa, že ti může rozkázat, abys mu dal svou jedinou dceru?!" vyjeknu a začnu přecházet po místnosti sem a tam. ,,Je to někdo, kdo nám může hodně ublížit, pokud mu nevyhovíme," povzdychne si otec. ,,Udělej to pro svojí rodinu. Prosím," chytne mě za ruku a zahledí se mi do očí. ,,Jak moc může ublížit?" na sucho polknu. ,,Hodně," ,,Jak moc?" zvýším trochu hlas. ,,Může nás zabít," vydechne a celý můj žaludek se okamžitě scvrkne strachem. *14# v kategorii Romance - 9.2. 2018*

,,Už jsi v bezpečí. Už jsi u mě,'' zašeptal ten neznámý a já se od něj odsunula dál. ,,Kde? Kde jsem?'' ptala jsem se roztřeseně a pohled mi spadl na mé tělo. Byla jsem navlečená do těch stejných volných šatů, jaké měl na sobě on. Chtěla jsem křičet, protože jsem nic z toho nechápala, a měla jsem takový dojem, že se mi to celé jenom nezdá a že ani po štípnutí se do zápěstí mě to nevykopne do reality v mém pokoji. ,,V nebi přece. Tam, kam patříš.'' Pokračování knihy - Tam, kde je bolest normální cover mi udělala skvělá: @cherrystyles- 🖤

Nenávidím tě... Miluješ mě... Nenávidím ... Miluješ mě? Zbytek se dozvíte v příběhu. ?? Je to Fanfikce s Marcusem a Martinusem tak, snad se vám bude líbit a bavit vás.? #92 v Fan fikce 25. 4. 2018

Ahoj, jmenuju se Rose Connemar. Nikdy v životě jsem nebyla na letním táboře, tak proč to měnit? Když tam ale přijedu, čeká mě tam milé překvapení. Sáhnu si až na úplné dno i na nebe. Ale co se může stát? Je to jen neškodný letní tábor...

Alex nikdy nežila svůj vysněný život. Její matka zemřela, když byla velmi mladá a ona tak zůstala jen se svým otcem, který však nebyl příkladem řádného, starostlivého, či láskyplného rodiče. Byl to surovec a alkoholik, který ji mlátil a nenáviděl. Co se ale stane, když se Alex dostane do blízkosti jednoho záhadného zrzka, ze kterého se vyklube monstrum? Bude ho chtít opustit, nebo s ním zůstane a bude ho milovat, jako nikoho předtím?

No znáte to. Každý má ve škole takové ty kluky z kterých holky nemůžou, ale co se skrývá za těmi hezkými tvářemi a vypracovanými těly.

NOVA KNIHA! Kdo by čekal, že v polovině roku nastoupí do školy student, který mi změní vše, co jsem doposud znala? Měl to být jen další obyčejný rok s mou rodinou a mými nejbližšími přáteli. Ale objevil se on!

prostě tábor s M&M . víc v přiběhu.

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

Stačí jedno špatné číslo, jedna esemeska patřící někomu jinému, aby se doteď tak dokonalý život sedmnáctileté Annie ve vteřině změnil.