„Nebyla ani náhodou taková, jako v mé útopické představě"

Píše se rok 2269. Mezihvězdné lety nejsou již žádnou novinkou a slibný kapitán Eren Jaeger dostává svou první loď USS Enterprise. Již na studiích v Hvězdné akademii zjistil, že nejspolehlivější a nejvíce nadaní jsou ‚lidé' z Vulkánu. A to nejen jako vědečtí důstojníci... Byl mu tedy admirálem Erwinem Smithem na loď přidělen charismatický a velmi inteligentní Vulkánec Rivaille Ackerman. ***** Šel po ulici v černé tunice s dlouhým pláštěm a kápí na hlavě. Pohyboval se pomalu a opatrně, a přitom ladně jako kočka. Plášť za ním vlál v mírném mořském větru. Eren věděl, že je to on, cítil ho ve své hlavě, ale jeho mentální štíty byly Erenovi uzavřeny. V tom se i postava zastavila, jako by cítila jeho pohled. Otočil se, kápi mu odvál z hlavy prudší závan mořského vánku a vlasy se mu rozevlály kolem tváře jako vlny v zálivu... Byl to Levi, upřel své šedomodré oči směrem, kde stál Eren. Ten se neměl kde schovat, a tak zůstal stát na místě. Leviho oči se vpily do Erenových, ačkoliv je od sebe dělila vzdálenost nejméně patnácti metrů, Eren cítil, že se do něj zapichuji jako jehly. Byly chladné jako krystaly ledu a v tváři nebyla ani stopa po jakékoli emoci. Eren nikdy neviděl nikoho-ani Vulkánce - s tak nepřístupným výrazem. Zamrazilo ho tak, že se mu málem podlomily kolena, a i když bylo počasí extrémně teplé na toto roční období, cítil jako by mu ledová ruka sáhla na krk a znemožnila dýchat. Trvalo to jen pár sekund, ale Erenovi se zdálo, že tam stojí a dívají se na sebe celé hodiny. Za cover děkuji talentované grafičce St3wiie.

,,Proč je tak moc nenávidíš? Lidé trpí a to jen kvůli tomu, že je někdo nenávidí. Proč to všechno děláš?" Zeptám se smutně. ,,Víš, Erene, než začneš soudit, měl bys znát pohled na situaci ze všech stran. Ano, lidé trpí, protože jsou nenáviděni. Ale většinou také nenávidí právě proto, jak moc trpěli. Je to začarovaný kruh a vystoupit z něj je náročné, téměř nemožné. Všichni trpí. Záleží pouze kdy a jak moc." Řekne Levi a celou dobu mi u toho kouká do očí. ,,Tak proč to neukončíš, když si tohle uvědomuješ?" Zeptám se naléhavě, jelikož tomu vůbec nerozumím. ,,Víš, občas se člověk musí zamyslet a chvíli se jen snažit vcítit do situace druhého, aby vše pochopil. Občas prostě nestačí slova. Chápeš?" Položíš opět onu otázku. ,,To teda nechápu!" Řeknu zničeně a ty se pouze zvedneš, smutně se usměješ a odejdeš do svého pokoje. A opět mne necháš jen stát, s hlavou plnou otázek a čekajího na odpovědi, které stejně nepřijdou... *upozornění- v příběhu se vyskytuje homosexualita. Hodně homosexuality. Takže kdo to nemá rád, radši bych knihu neotvíral... *postavy příběhu jsem nevymyslel já. Ale to vám asi došlo... 25. 5. 2020 - 1# riren 25. 5. 2020 - 1# gaylovestory 24. 6. 2020 - 1# ereri

„Ahoj prdelko." „Ehmm my se známe?"

Kdysi byl tento svět úplně jiný. Je tomu už opravdu dávno, přesto se však nezapomnělo a lidé si o té prapodivné době nepřestali vyprávět. Byl to svět tak krásný a přesto se v něm nežilo šťastně. Přesto touha po moci zvítězila nad možností míru a štěstí. Možná, že kdyby tehdejší lidé více přemýšleli nad ostatními či nad budoucností než nad sebou samými, neskončilo by to takto. Vítám vás ve svém světě. Na planetě Zemi v roce 2430, tedy, na tom, co z ní zbylo. A to vše kvůli té hloupé výsadě. To vše kvůli právu být člověkem... ... Úžasný cover, který kniha má, je od skvělé grafičky i autorky, kterou lze nalézt pod profilem @St3wiie . Určitě doporučuji k ní zavítat :-D ... - Předpokládám, že to většině dojde, ale postavy a některé další věci nejsou mé vlastní. - V příběhu se bude vyskytovat homosexualita. Pokud vám to vadí, nečtěte to. 7. 11. 20 - 1# titáni 7. 11. 20 - 1# gaylovestory 24. 12. 20 - 1#monstrum 10. 12. 20 - 1# attackontitan 24. 12. 20 - 1# ackerman

Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou chvíli projde po zemským povrchu s vědomím, že ho vyráběli rodiče v ložnici. Příběh šestnáctileté dívky se zvláštní schopností prožívat bolest za ty, které miluje. Za svou rodinu, blízké přátelé a... za něho.

Mona je studentkou na Kocourovském gymnáziu. Zrovna začíná školní rok, když do školy nastoupí nový, velmi mladý učitel. Každá se do něj zamiluje, ale on nemá prozatím zájem. Když se však všechno semele, láska na sebe upozorní a životy lidí se změní. Nastanou chvíle, kdy se o některé blízké musí přijít, někdy je však získáte nazpět. Kamarádi začnou žárlit, pomlouvat, podezírat a házet klacky pod nohy, jindy však najdete lidi, které jste před dávnými lety ztratili a zjistíte, jak moc je čas i povaha druhých dokáže změnit. Stanou se věci, které byste za normálních okolností nečekali. Příběh plný zvratů, lásky, odpuštění a žárlivosti, která dokáže dobro změnit na velké zlo, ale mnohdy takovéto chvíle dokáží upevnit vztah dvou lidí, kteří se neskonale milují. Někdy ale láska z jedné strany mírně povadne a nastávají chvíle nejistoty. Příběh, který má i spoustu ponaučení do života, si nemůžete nechat ujít... (Prosím, nečtěte jen začátky. Skoro u každého příběhu to začne být zajímavé až později. ;) )