"Vietnamská válka byla součástí jednoho z nejdelších konfliktů éry rozděleného světa. Boje v dnešním Vietnamu, Laosu a Kambodži probíhaly od roku 1946 až do roku 1975 a vyžádaly si celkem až 3,8 miliónu obětí. Samotná vietnamská válka probíhala v letech 1964-1973." Beny má všechno, co si mladý muž jako on může přát, ale neustále cítí, že mu schází jen málo k tomu, aby byl doopravdy šťastný. Neváží si jak svého bezstarostného života, tak milující přítelkyně a oddaného kamaráda. Místo toho dobrovolně narukuje do armády Spojených států a vypočítavě si zařídí pohodlné místo tam, kam válka nedosáhla. Život jde dál, vojáci na severu umírají a jejich místa jsou nahrazována dalšími, čerstvě odvedenými chlapci, ale nic z toho se Benyho nedotýká. Až na něj nakonec ruka osudu dosáhne a vytáhne ho z klidné služby přímo do centra boje, kde zjišťuje, že přežít není to nejdůležitější.

Nedokončený příběh, který v budoucnu čeká značný přepis. Řád Sedmé koruny je tajemná, temnou pověstí opředená organizace, jejímž členům je lepší se vyhnout. Říká se, že Pán Sedmé koruny propůjčuje svým služebníkům hrozivé schopnosti a oni mu za to přinášejí krvavé oběti. V klášterech jsou navíc cvičeni krutí bojovníci, jejichž oddanost Řádu hraničí s fanatismem. Těžko věřit, že jejich cílem je ve skutečnosti zabránit pánu Sedmé koruny vstoupit do světa smrtelníků. Staletí úsilí však přicházejí vniveč, když mladá dívka toužící po pomstě otevře bohu své srdce a dovolí mu, aby ji ovládl. Jakmile jednou získal přístup mezi smrtelníky, udělá vše pro to, aby znovu našel předmět, který před ním po dlouhou dobu ukrývali - a lidé, pokud chtějí zabránit zkáze svých zemí, mu to nesmí dovolit. Je jen na těch, kteří byli svědky proměny, aby ostatní přesvědčili o velikosti hrozby a dokázali jí čelit. Ne každý však dokáže překročit svůj stín - a jsou i tací, kteří příchod boha na zem vítají... --- Obálku vytvořil @AndrewDareon

Ve stinných uličkách města žilo zlo, jež mělo mnoho podob. Nikdo o něm nemluvil, protože to se nevyplácelo. Život šel dál, dokud jednou nepřijel podivný cizinec. Příchod učenlivého parukáře však do města vlákal pradávné síly, o kterých se bály vypravovat i nejhrůznější pověsti. Série prapodivných vražd spolu s masou mrtvých podél cesty do Města nemohly být náhodou. Něco se blíží! A vrány přilétají...

Hodně se toho objevilo v novinách, spousta lidí o tom neustále žvanila na internetu a večerní zprávy z toho taky vytěžily maximum. Neřekl bych však, že se někomu z tisku nebo snad těm konspiračním teoretikům, kterých se teď na Moravě objevilo jako hub po dešti, vůbec podařilo se alespoň minimálně přiblížit pravdě. Popsat stvoření, které stálo za všemi těmi zrůdnými věcmi, je totiž mimo naše síly. Jedinou jasnou věcí bylo, že nestála na naší straně. Nikdy. Ať už si lidi v minulosti i nyní nalhávali cokoliv. Byla strachem, byla smrtí a utrpením, a to se s nikým nepřátelilo. A já už nyní po tom všem netoužím po ničem jiném, než aby byli lidi více připravení a měli k dispozici nějaké informační zdroje, kdyby se objevila znovu. Jsem totiž přesvědčen o tom, že ta doba přijde. Tohle je tedy pro vás. A věřte mi, že si nic na světě nepřeji víc, než aby tato slova nakonec zapadla mezi prach a pavučiny a nebyla již nikdy víc potřeba. Cover by @anylun

Sliby mohou sloužit k mnoha věcem. Mohou nám dodat sílu při těžkém úkolu, do kterého jsme se pustili. Mohou zahnat naše výčitky, když postupujeme příliš pomalu. Mohou jinému člověku dokázat, jak moc nám na něm záleží. Ale pokud jsou sliby příliš závažné, mohou nás k našemu poslání připoutat, stejně jako kotva připoutá loď ke dnu prokletého jezera. A někdy z takové situace už není úniku. Někdy nás náš slib dočista zničí. Za moc krásný cover děkuji @jajafilm

„Potřebuju, abys řekl něco ohromujícího. Nějaké vojenské moudro nebo tak. Něco, co bych mohla citovat." Ray na chvíli vzhlédl od své práce a nadzvedl obočí. Čelo se mu lesklo potem, jak se už několik hodin smažil na přímém slunci, navlečený ve své protichemické uniformě s ochrannou vestou, ověšený vysílačkou, zásobníky a zbraní. Sophie v tu chvíli neochotně uznala, že nejspíš nebyl ten pravý čas ho rozčilovat. „Viděl jsem hada mrkat, koně blít v barvách francouzský trikolory, dokonce Saddáma, kterému prošly už mnohé hovadiny, ale člověka, který málem zemře při leteckém bombardování kvůli diplomce a následně v ní pokračuje i potom, to můj mozek stále odmítá zpracovat." Zmateně na něho pohlédla a nervózně přešlápla. „No, to zrovna asi nejspíš nepoužiju." *** Studentka společenských věd se v rámci studia rozhodne strávit nějaký čas ve východních zemích. Poznávání lidí, jejich kultur a způsobu života však náhle naruší vyostření válečného konfliktu se Spojenými státy. Sophie Reyesová se tak posléze stává nechtěnou obětí jednoho z vojenských omylů a po této strašlivé nehodě je nalezena první průzkumnou jednotkou amerického námořnictva a poznává tak naprosto odlišný svět a úhel pohledu na celý konflikt. Jak se jí podaří zvládnout náročnou cestu až do hlavního města mezi tolika muži a neustálými obavami o možný útok ze strany nepřátelských vojsk? Obyčejný studijní pobyt najednou dostává naprosto odlišný spád a Sophie se s ním musí poprat. březen 2019 #12 v Romance #4 v Love Ocenění v doplňkové kategorii Hvězdobraní 2019 - Andělský strážce květen 2020 #7 v Romance

Ten den svítilo slunce. Po vydlážděném chodníku, v dlouhé sukni pod kolena a v krásných nových botách na podpatku kráčela s aktovkou v ruce dívka. Pomalu šla směrem k budově gymnázia, kde měla nastoupit do prvního ročníku. Byla nadšená a trochu nervózní zároveň, ze všeho nového a neobjeveného, co ji mělo teprve čekat. Nevypadala jako ta, která by se zjevovala chlapcům ve snech, vypadala obyčejně, možná až tak moc, že ji to dělalo čímsi zajímavou. Její tmavé krátké kudrnaté vlasy měla po většinu času svázané mašlí, bílou košili pečlivě zapnutou a krásně nažehlenou, zastrčenou do hnědé sukně. Jmenovala se Noa. Noa Kaanová. A byla židovka, která vůbec nevěděla o tom, co všechno ji v životě čeká. --- Všechny okolnosti, letopočty či události jsou pravdivé nebo aspoň přibližné. Postavy v příběhu jsou vymyšleny, mnohdy však založeny na reálných lidech, jež je možno dohledat. Informace o událostech mám ze zdrojů, jež budou doloženy v poslední části po skončení příběhu. --- Fotka vpravo na náhledu je vlastnictvím mé prababičky a mého pradědečka, je to jejich jediná svatební fotka z celého, tak významného dne. Pro vzhledovou podobnost s mými smyšlenými hlavními hrdiny jsem se rozhodla ji zde zařadit. A babičce a dědovi snad jen posílám velké díky a spoustu lásky za to, co vše pro mě v životě udělali.

Lidé bušili do železných dveří, naříkali a křičeli. Po dvaceti minutách křik ustál, a přišel čas na naši práci. Trojdílovka psaná z pohledu člena osvětimského Sonderkommanda. Vše, až na podložené fakty, je smyšlené.

Všechno to začalo dnem, kdy jsem umřel. © All Rights Reserved | zzirque 2017 ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. Editováno 11/9/2019