Karin Månsdotter byla úplně obyčejná Stockholmská dívka. Denně pobíhala po lese jako nějaká divoženka, ale jednoho dne se jí dostalo publika. Erik tudy zrovna projížděl, když v tom ji uviděl. To ještě nevěděl, že mu přinese radost, štěstí, ale i trápení. 11.10 #1 PS: Tento příběh vychází ze skutečných událostí.

Stará dobrá česká klasika! A právě v této knize si připomeneme některé osudové hlášky z českých filmů.

sranda

On byl lovec, ona byla laň. Anebo to bylo naopak? ~~~ Král naprosto záměrně ignoroval ten cizí výkřik za sebou a poklekl před ní na koleno. „Můžete vstát?" zeptal se ostražitým tónem. Anne chvíli trvalo, než jí došlo, na co se jí ptá, Jakmile si konečně uvědomila, že ta otázka byla adresována právě jí, krátce přikývla. Ještě jednou se pokusila přimět své tělo ke spolupráci, s vypětím veškeré zbývající energie se snažila přinutit své končetiny ke spolupráci, bylo to však marné. Levá strana jejího těla bolestně protestovala, pohmožděná od pádu. „Budeme to brát jako ne." Vzápětí Anne ucítila, jak se cizí ruka jedním rychlým pohybem protáhla zespodu nad jejími koleny a současně druhou, která si její vlastní paži přehodila kolem ramen. ~~~ Ačkoli se děj nese v duchu renesance a využívám reálií z tohoto období, v příběhu nejsou zobrazeny žádné historické osobnosti či územní celky. Jistá podoba je však možná.

vše je uvnitř :>>>>

Petr I. z Rožmberka doprovází společně s družinou ostatních pánů svého přítele Hynka Berku z Dubé na jeho zásnuby s Kateřinou z Vartemberka. Kousek od hradu Vartemberka však potkají skupinu děvčat koupající se téměř nahé v lesním jezírku. Vášnivému Petrovi, rytíři tělem i duší, ihned očaruje jedna z nich, kterou děvčata oslovují Rina. Při příjezdu na hrad je celá družina, a hlavně Hynek natěšený na údajně krásnou Kateřinu, ale oznámí jim, že panna Kateřina stůně, a nemůže tedy přijít. Přátelé se vydávají i druhý den do lesa, nyní na lov. Nějakými hříčkami osudu se jim připlete do cesty opět půvabná Rina. Petr, přestože by si sám měl brzy hledat nevěstu, cítí se okouzlen touto trochu přidrzlou, ale bystrou dívkou. Vyráží kvůli ní do lesa i další den. Po dvou dnech se panna Kateřina zázračně uzdraví a u večeře ji má čest vzácný doprovod konečně poznat. Všichni, včetně ní jsou však šokováni, neboť se vlastně už pár dní znají. Byla to ta dívka koupající se v jezeře, co si četla v lese. Byla to Rina.