Nebavila tě matika na základce ani na střední? Tak si představ, že existují lidi, kteří se ji rozhodnou dobrovolně studovat i poté! Máš jedinečnou možnost zkusit se vžít do kůže jednoho takového studenta a zažít s ním jeho první týden na vysoké škole na matfyzu. Tato kniha není obyčejná, je to totiž gamebook - kniha, která je zároveň i napůl hra. V příběhu se budou vyskytovat možnosti volby, a právě ty budeš určovat, jak se příběh bude odvíjet. Tak co, troufneš si na takové dobrodružství? Za cover děkuji @Trnka2.

Séria „Melancholická dystopia" je moja najnovšia séria, ktorú som odštartovala v lete 2015. Jedná sa o intímne krátke príbehy, z ktorých každá jedna časť obsahuje rovných 100 slov. Obrazy, emócie a myšlienky, ktoré sa v tomto príbehu nachádzajú, ti nedovolia odtrhnúť sa od príbehu, a zároveň poskytujú dostatočný priestor na premýšľanie.

Lavender chodí s mužom, ktorého by jej závidela nejedna žena. Možno práve preto drží svoj vzťah aj naďalej v tajnosti. A možno preto, že by jej to aj tak nikto neuveril. Veď ani len ona sama nemá pocit, že sa to dá nazvať vzťahom. Obzvlášť po tom, čo takmer každú jednu noc trávi vždy osamote. Až do momentu, kým sa jej tajomstvo nedostane na povrch. Love Meter: ♥♥ (Level 2)

Aonelle vždy snívala o tom, že sa zamiluje do muža, ktorý je úspešný, príťažlivý, a hlavne bude mať viac rokov a rozumu, než jej spolužiaci. To však ešte netušila, že taký muž skutočne existuje a osud premení jej sen na tú najhoršiu nočnú moru.

Znudená stereotypom a prácou odíde Karen spolu s niekoľkými cudzími ľuďmi na samotu, aby sa stala súčasťou bizarnej párty, ktorá jej má priniesť dlho očakávané vzrušenie. Namiesto neho sa jej však do krvi vyplaví poriadna dávka adrenalínu, keď sa na konci večierka objaví prvá mŕtvola. Ich počet začína rásť a Karen musí urobiť všetko preto, aby nielen prežila, ale aj dokázala, že je nevinná. #2 in Horror

Aby história ostala históriou...

Jeden svět zmítán válečnou vřavou. Druhý zahalen do závoje míru a harmonie. Před strážkyní Hadiyou Roschelles leželo zatím to největší dobrodružství, jež jí život doposud nabídl. Musela se vydat na cestu, která měla přinést vytoužený klid, ale místo toho odkryla tajemství starší než samotný čas. Obklopená družinou nadpřirozených bytostí, s nimiž nikdy nebylo lehké pořízení a postavami přicházejícími z minulosti, o níž už nikdy nechtěla slyšet, neochotně podstoupí nebezpečnou výpravu zcela novým světem. Jak obstojí žena, jež už dávno není hrdinkou, u úkolu, vyžadujícím snad všechny hrdinské ctnosti? Ilustrace jsou dílem Lucius aneb @dvorni_ilustrator

Jejich vztah byl jako z pohádky. Dokud se nevypařila, jako chmýří odkvetlých pampelišek v záchvěvu větru...

Ztiš svůj dech, zaposlouchej se a ticho kolem se rozplyne. Cítíš, jak tě plní mír? Jak na tebe působí síla lesa? Slyšíš drobné hraboše v křoví? Slyšíš tiché kroky pasoucí se vysoké? Cítíš ten klid a harmonii? Slyšíš vesele zpívající ptáky? Vydrž ještě chvíli, nehýbej se. Neruš ten mír. Jen lež a poslouchej. Poslouchej, dokud se slunce neskloní k obzoru, dokud mláďata, unavená z celodenního dovádění, nevlezou na příkaz matky do nory. Poslouchej, dokud nezachytíš tichá slova. Slyšíš je? To liška vypráví. Něco jako sbírka povídek, protože už se mi jich nahromadilo relativně hodně, a já bych se o ně s vámi chtěla podělit. Budou různé - od jednodílovek, přes několik příběhů z jednoho světa až po výzvy, na které od této chvíle už nebudu vytvářet samostatné knihy, ale dohodím je sem.

// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.