"Jsi moje malé sladké zlatíčko". Začervená se a klopí oči, je tak roztomilá. "Ale jen když nezlobíš"

Nigel hraje hokej na postu brankáře, trpí úzkostmi a přitom přemítá, do jaké míry ho to vlastně definuje. Taky hodně myslí na kluka s uhrančivýma černýma očima, který jeho stavům rozhodně nepomáhá, protože je arogantní, povýšený, krásný... Nigel má kvůli němu TOTÁLNÍ BORDEL V HLAVĚ.

Nicolo žije se svým starším bratrem a věčně opilou matkou v karavanu. Kromě kreslení komiksů ho v životě nic moc nebaví. Nemá žádné sny ani životní plány a rozhodně to není žádný svatoušek. Jedinou autoritou je pro něj brácha. Takže když se ten nový kluk, který se právě přistěhoval do karavanu vedle, s bráchou vsadí, že dokáže sbalit úplně každého - klidně i právě Nicola - nedovolí si Nicolo bráchu zklamat. A tak ho čeká sedm schůzek s tím novým klukem. Úkol je jasný, nezamilovat se!

Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou chvíli projde po zemským povrchu s vědomím, že ho vyráběli rodiče v ložnici. Příběh šestnáctileté dívky se zvláštní schopností prožívat bolest za ty, které miluje. Za svou rodinu, blízké přátelé a... za něho.

,,Už jsi v bezpečí. Už jsi u mě,'' zašeptal ten neznámý a já se od něj odsunula dál. ,,Kde? Kde jsem?'' ptala jsem se roztřeseně a pohled mi spadl na mé tělo. Byla jsem navlečená do těch stejných volných šatů, jaké měl na sobě on. Chtěla jsem křičet, protože jsem nic z toho nechápala, a měla jsem takový dojem, že se mi to celé jenom nezdá a že ani po štípnutí se do zápěstí mě to nevykopne do reality v mém pokoji. ,,V nebi přece. Tam, kam patříš.'' Pokračování knihy - Tam, kde je bolest normální cover mi udělala skvělá: @cherrystyles- 🖤