// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.

Nikdy jsem o svém otci neslyšela. On se nezajímal o mě a já se nezajímala o něho. Věděla jsem pouze to, že se jmenuje Mason Wakefield a bydlí v New Yorku. Teď, když moje máma zemřela, se musím k němu přestěhovat. New York je velké město a otec mi přidělí řidiče, kterého nemůžu vystát a on nemůže vystát mě. Co se stane, když spolu začneme trávit víc a víc času? 30.9.2019//7.8.2020

Sedmnáct let, blonďaté vlasy, modré oči, kupa kamarádů. Jediné, v čem je jiná než ostatní je, že se v životě do nikoho nezamilovala... .short story. #1 v Povídka - 19.2. 2017 (Lidi, děkuju moc! 😊❤️) #5 v Povídka - 24.10. 2017 (I po takové době se povídka umístila na tak úžasném místě? Děkuju vám. Vážně!)

„Promiň, princezno," usměju se smutně na každou, která mi navrhne schůzku. „Ale nejde to." A v duchu vždy dodávám: „Nejde to, protože já čekám na prince." Stále jsem však nenalezl klíč, kterým bych odemkl zámek dveří, jež toužím otevřít. A tak jen doufám, že se tu objeví někdo, kdo mě pouhým Alohomora všech těch starostí zbaví. Ale pravdou je, že čekat občas nestačí. Musí se začít jednat. A s tímto uvědoměním začíná i můj příběh. • Doporučení: „Tak dobrý příběh s gay tématikou jsem ještě nikdy nečetla. Vše bylo tak živé a osobní, jako by Leoš opravdu existoval. Prvotřídní práce." - Elimona04, 14. 2. 2018 • Upozornění: Příběh plný lásky, vtipu, naděje a zklamání. Psáno formou deníku. Části mají okolo 400 slov. • Ostatní: První část vydána: 16. 12. 2017 Poslední část vydána: 14. 2. 2018 Počet slov: - Nejlepší umístění: #1 v teenfikci 07/02/18 - 50K přečtení 24/03/18 - 100K přečtení