Příběh Lori, mladé krasobruslařky, která se nemohla rozhodnout, zda se stane jednou z dětí hvězd. Patří k nim, protože se narodila ve správný čas. Stejně jako její sourozenci. Chodí do školy, sleduje s rodinou hokejové zápasy, trápí se s matematikou a řeší každodenní nepříjemnosti, které jí život staví do cesty. Nicméně jeden problém vyřešit nedokáže. Kolem dívky a její rodiny se začne motat skupinka podivných lidí a ona rychle zjistí, že jsou nebezpeční. Než stíhá zkontaktovat policii, je pozdě. Je vhozena do cizího světa, aniž by věděla, co znamená být dítě hvězd. Jedno ví ale jistě - být jedním z nich je životu nebezpečné. A co ty? Patříš mezi ně? Opraveno: Prolog Kapitola 1-5 -za pomoc moc děkuji Deni Binderové ,,Náš osud není ve hvězdách. Je v nás." -William Shakespeare ,,Čtvrté místo? Beztak je to zase nějaká sračka. Pak jsem přečetla prolog a zírala..." -LenkaLB 23.11. 2017 #3 v kategorii fantasy 9. 2. 2018 #2 v kategorii fantasy 16. 2. 2018 #1 v kategorii fantasy 5. 5. 2018 ♥

Jak někteří z vás možná víte, nadělila jsem hlavní hrdince jednoho ze svých příběhů SVT, neboli supraventrikulární tachykardii. Nebyl to jen náhodný výběr nemoci, která se mi hodila do krámu, abych ji potrápila. Tohle povídání totiž není o ní. Je o mně. A mém srdci s pracovní zkratkou TBH. Ten Bušící Hajzl. O tom, jak jsem poprvé poznala, že moje srdce není úplně v pořádku, že tep okolo 250 úderů za minutu je reálný a proč mi lékaři budou chtít strkat drát do srdce. Mnoho lidí může říct, že byli na operaci se slepákem, ale kdo sakra může říct, že mu kovové něco strčí do tepny v tříslu (ano, tam dole) a protáhnou to až do srdce (tam nahoře), zapnou malý plamenomet a kus toho orgánu, co nás všechny drží při životě, vypálí? A teď ta vtipná část. Bez narkózy. Já byla poctěna tím, že to o sobě budu moct říct, tak proč se nepodělit s vámi o mém ,tak trochu jiném slepáku'? Za krásnou obálku moc děkuji @adinstrauss!

Rab McLaughlin měl pocit, že v životě odjakživa dělá všechno správně: chodil do kostela, nekouřil, nepil, choval v úctě své neschopné rodiče, nikdy si v práci neřekl o povýšení, ale dál ji svědomitě dělal, zatímco všichni kolem něj si pokoušeli nahrabat co nejvíce, byl věrný své manželce, která ho na každém kroku podváděla, a nikdy si na nic nestěžoval. Byl to dokonalý přizdisráč, dokud se nedozvěděl, že má rakovinu a bez náročné léčby mu zbývá několik měsíců. V konfrontaci se stylem života, jaký žil, se rozhodne konečně začít dělat to, co chce. Naštěstí má podporu svých tak zvaných přátel, feministické kundolízalky Eve a psychomaniakálního Igora, který problémy řeší alkoholem a nožem. Rabův mikrokosmos se začne okamžitě hroutit: skoncuje s podporou svých nezáživných rodičů, alkoholickým otcem a despotickou matkou, opustí svou nevěrnou ženu a v práci se se svou novou taktikou hajzla dostane na vedoucí pozici: najednou má Rab všechno, o čem kdy snil: úctu, peníze, svobodu. Stačí už jen poslední věc, se kterou se musí vypořádat - a to je Bůh. Ten ale vůbec není takový, za jakého ho Rab měl... • • • Měl jsem neodbytnej pocit, že mě někdo kurevsky podvedl; že mě někdo tahal za nohu celej dlouhej život, dokud nebylo moc pozdě a já na to nepřišel. Celej život jsem k něčemu vzhlížel, někoho jsem následoval; měl jsem jistotu, že kdykoliv vzhlídnu nebo se otočím za sebe, spatřím tam Jeho, to velký zářivý Něco, kvůli čemu tady všichni jsme. A ono kurevský hovno. Bůh je zasranej zmrd bez práce, kterej mi vylehává na gauči s kocovinou, zatímco já na svým hajzlu seru z podoby všechny svý vnitřnosti. Svůj k svému, kurvafix.