Niekedy stačí chvíľa, aby sa nás život úplne zmenil. Niečo podobné sa stalo Samuelovi - jediný okamih mu obrátil život naruby a položil ho na lopatky. No aj uprostred zúfalstva a beznádeje existuje nádej. Aj v tme naokolo môžeme nájsť v duši pokoj a svetlo. cover by @FemmeFragile

Všechna noční metra zpívají o tom, že v tunelech neexistuje čas a neexistuje prostor. V metru jsi jen ty a okolo tebe se rozléhá kvílení nicoty, které nemá svůj začátek a nemá svůj konec. Má jen nekonečné spirály utrpení.

V mé hlavě to vždycky zní o dost líp.

„Potřebuju, abys řekl něco ohromujícího. Nějaké vojenské moudro nebo tak. Něco, co bych mohla citovat." Ray na chvíli vzhlédl od své práce a nadzvedl obočí. Čelo se mu lesklo potem, jak se už několik hodin smažil na přímém slunci, navlečený ve své protichemické uniformě s ochrannou vestou, ověšený vysílačkou, zásobníky a zbraní. Sophie v tu chvíli neochotně uznala, že nejspíš nebyl ten pravý čas ho rozčilovat. „Viděl jsem hada mrkat, koně blít v barvách francouzský trikolory, dokonce Saddáma, kterému prošly už mnohé hovadiny, ale člověka, který málem zemře při leteckém bombardování kvůli diplomce a následně v ní pokračuje i potom, to můj mozek stále odmítá zpracovat." Zmateně na něho pohlédla a nervózně přešlápla. „No, to zrovna asi nejspíš nepoužiju." *** Studentka společenských věd se v rámci studia rozhodne strávit nějaký čas ve východních zemích. Poznávání lidí, jejich kultur a způsobu života však náhle naruší vyostření válečného konfliktu se Spojenými státy. Sophie Reyesová se tak posléze stává nechtěnou obětí jednoho z vojenských omylů a po této strašlivé nehodě je nalezena první průzkumnou jednotkou amerického námořnictva a poznává tak naprosto odlišný svět a úhel pohledu na celý konflikt. Jak se jí podaří zvládnout náročnou cestu až do hlavního města mezi tolika muži a neustálými obavami o možný útok ze strany nepřátelských vojsk? Obyčejný studijní pobyt najednou dostává naprosto odlišný spád a Sophie se s ním musí poprat. březen 2019 #12 v Romance #4 v Love Ocenění v doplňkové kategorii Hvězdobraní 2019 - Andělský strážce květen 2020 #7 v Romance

Hrabě Drákula ve své době patřil k nejděsivějším stvořením obývající tajemnou Transylvánii. Čiré zlo lačnící po horké, lidské krvi. Ztělesnění samotného ďábla. Svět byl ale této kruté stvůry zbaven. Zlo zmizelo v zapomenutých jeskyních Karpat a Drákula se stal pouhou legendou. Jeho děsivý odkaz přežil napříč staletími, ale nikdo už na podobné povídačky nevěří. Z obávaného hraběte se stala pohádka, strašící malé i velké po celé generace. Legenda je ale znovu vzkříšena. Svět zatím netuší, co se v karpatských jeskyních navrátilo mezi živé. Žízní a mstou stravovaný hrabě je odhodlaný sjednat si svou vlastní spravedlnost. Démon opět kráčí mezi smrtelníky. Nikdo netuší, co se pod maskou novodobého investora skrývá. Monstrum odhodlané přetrpět vše, aby dosáhlo svého. Příkrov smrti zahalil Londýn, jehož ulice se začínají plnit mrtvými. _________________________________________________________________________________ Ďábelský a naprosto uhrančivý cover je dílem báječné Monii3155, bez které by nic z toho nebylo. Děkuji, Monii. Upozornění: v příběhu se vyskytují násilné scény. Není to nic extra zvráceného, ale jídlo pro jistotu vynechejte.

Představte si svět, v němž je vše postavené na hlavu. Nefunguje tu technika, jakou známe dnes. Neexistují počítače, ba dokonce ani psací stroje. Hodinové ručičky se neposouvají samy a také výtah musí být vytažen do nejvyšších pater lidskou silou. Život jednotlivce zde však nemá žádnou cenu. Součástí tohoto zvráceného a absurdního světa je i Miloust, neúspěšný umělec a nenapravitelný bohém, který vybočuje víc než jen svým barevným kabátem. Finanční tíseň ho donutí najít si skutečné zaměstnání, přesto se nehodlá vzdát svých snů. #7 - Obecná fikce (13.5.2018)

S odchodem každého muže, jsem se něčeho vzdala, vlasů, důstojnosti, deseti kil (v rekordním čase čtrnácti dní), nedopitého piva(které jsem definitivně nikomu nevylila do tváře)...

V jejích očích jsem viděl, co jiní ne. Její jméno opakoval větřík a já nechtěl, aby přestal. Ale vše jednou končí. Každá řeka se dostane do moře. Každá píseň dojde k poslední sloce. ------ „Jsi krásná," zašeptal jsem do konejšivého vánku a pohladil její hlavu. „Ale prosím, nebuď nejkrásnější."

Po spojení dvou smeček se Aurora vydává na cestu za životem samotářské vlčice. Kroky ji však zavedou zpět do její minulosti. Z pasti paměti a vzpomínek není úniku a bývalá Alfa se musí vyrovnat s nelibými novinkami. Musí se naučit postavit se své největší překážce - sobě samé. [Doplňková povídka k Vlčí lásce. Děj začíná ve chvíli, kdy se smečky spojí a část vlků odejde. Možné číst i bez přečtení Vlčí lásky.] //Za cover opět vděčím úchvatné @Gipi155