Myšlenky, city... Mé nitro, které předávám do písmen. Má duše, hladící slova, která chtějí ven, aby vykřičela světu, jak se cítím. Jak se občas cítí ostatní. Chvilka nostalgie nebo něčeho jiného. Jen se zastavit, přemýšlet, uvědomovat si...

Nebylo to jednoduché, co? Projít si tímhle vším a nosit stále úsměv na tváři jako by se nic nestalo. Ale ono se stalo, stalo se spousta věcí po kterých už nikdy nebude nic tak jako předtím vším. Musíš se i přesto všechno zase zvednout a znova padnout. Všechno co se Ti děje, je z nějakého důvodu. Má to účel, všechno to do sebe zapadá. Jen chvíli počkej. Zastav se, však Ti nic neuteče. - Cover by @BarysSkorpio

vidíš své tělo, bez pohybu na posteli. před pár minutami jsi udělal něco, čeho začínáš litovat. má to jen jednu výhodu. necejtíš žádnou bolest.

Topím se. Pomalu. A tiše. S dírou v mém srdci, v mém vlastním závaží, kterého se nikdy nezbavím, mě pohlcuje tma. Prázdnota. Zapomnění. Pomalu a tiše.

Sbírka básniček 2.0 Dospěla jsem k názoru, že můj styl psaní se od dob minulých změnil, a proto bych chtěla začít i novou kapitolu básní. Tyto básně jsou plné zrcadel, hvězd, bolesti i lapání po dechu. Některé pouhou záplavou obrazotvorných slov, jiné snad skrývají kouzlo metafory. U básní se tohle nikdy nedá říct zcela jistě.

ať žije ostrakismus

Léčila své zlomené srdce a to tak, že si každý den dávala přaní, které chtěla, aby se splnily.

Když spíš a sníš, pak se probudíš a doufáš, že celá tvá minulost byla jen hloupej sen. Aka 2020 bpd episode

Ne vždy potřebujeme kouzla a lži na to, aby nás měl někdo rád. Občas stačí pravda a opravdová láska.

Naivita a idealizování.