Amy je normální 16ti letá holka, která chodí na střední... Co se však stane, když se takzvaný "průserář" Matty začne kolem Amy víc a víc motat ? ... Může to dopadnout dobře ? .. Amy není žádná šprtka, má trošku rebelský styl, a občas nějaký ten průšvih ...

Byla jsem prostá holka, ze střední, co jela s rodinou na prázdniny. Když jsem dostala krásný prsten jako suvenýr, přenesl mě do jiné doby. Do konce 19. století. [Kniha do soutěže]

Upíří tábor. Dalo by se říci, že tak trochu tajný. Tábor, na který se přihlašují převážně 'mladí' upíři. Ti, kteří byli proměněni jako mladiství. Ovšem ostatní lidé o tomto nemají tušení, a proto tam své děti pravidelně přihlašují. A jednou z nich je i Angela. Je spíše tou obyčejnou, nežádanou, odtažitou a celkem tichou dívkou, která nemá moc přátel. Jen jednu nejlepší kamarádku Anastasii. Rodiče jí na tento tábor přihlásí v domnění, že si tam najde nové přátele a užije si srandu. Jenže má to jeden nehezký háček... Ne všechny děti se z tábora vždy vrátili živí... ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Nejlepší umístění: 25. Října 2017 - #1 v kategorii Upíři ❤No to si snad děláte srandu.. Děkuju moc!❤ Duben 2022 - 100k 💖 [VAROVÁNÍ!] Tuto knihu jsem psala jako svou úplně první, prosím berte to na vědomí. Je v tom spoustu chyb, psala jsem to jako mladší a nezkušená. Popravdě bych ji nejradši smazala.. Děkuji <3

,,Ty jsi upír," vydechla jsem zděšeně a ustupovala jsem dozadu. ,,Bojíš se?" zeptal se a pořád se přibližoval. ,,Ne," řekla jsem odvážně i když jsem věděla, že tím lžu sobě i jemu. Cover by: @fuki1320

Charlie: „Seš strašnej šprt, víš to? " Já: „Jsem si toho plně vědom." Charlie: „Měl by ses taky někdy odvázat." Já: ,„Mně se můj život líbí." Charlie: „Přece nechceš skončit sám, ne? " Já: „Mám přece tebe." Charlie: „Mám tě fakt rád ale ty jsi prostě ztracenej případ. " Já: „Mě má rád každý..." Charlie: „Zas tolik si nefandi." Já: „To nepotřebuju. Fandíš mi přece ty. " Charlie: „Já tě fakt nesnáším." Já: ... (A já tě miluju.) PROBÍHÁ KOREKCE

„Proč se mě bojíš?" „Tvůj táta je vrah." „Ale já nejsem můj táta." Možná, že šance milovat a odpouštět jsou na náš život až příliš nepravděpodobné. Ale někdy je osud nevyzpytatelný a láska nedává na výběr. -------------------------------------------------- #7 - Povídka - 21.2.2o17 #9 - Povídka - 19.2.2o17 #14 - Povídka - 15.2.2o17 #16 - Povídka - 14.2.2o17 #17 - Povídka - 7.2.2o17 #25 - Povídka - 4.2.2o17 #30 - Povídka - 28.1.2o17 #39 - Povídka - 27.1.2o17 #48 - Povídka - 26.1.2o17 #52 - Povídka - 25.1.2o17 #59 - Povídka - 24.1.2o17 #75 - Povídka - 23.1.2o17 story: ©_lilai_ cover: @JulieBeranov 8.1.2o17 - 27.2.2o17

,,Nešálí mě zrak? Opravdu vidím paní Nedostupnou brečet?" pronesl Chris posměšným tónem. ,,Musíš se pořád chovat jako největší debil?" vykoktala jsem ze sebe, snažíce se potlačit pláč. Rozhodně jsem nechtěla dát tomu idiotovi další záminku k posměchu. ,,Užíj si brek i situaci kvůli níž brečíš!" řekl a odešel. Bezcita. Debil. Idiot. Magor. Kdyby tak věděl...... #2 v kategorii Teen Fikce ♥

Nechci ti nějak nahlas říct, že to co se stalo je tvá vina. Ale ano, kdyby sis toho chlapa domů nevzala, byla bych pořád ta holčička s úsměvem na tváři. To sis snad nevšimla jak se teď chovám? . Bože mami, myslela jsem si že ty si ta která mi má pomáhat. Kdyby ses nezbláznila a neměla svůj volejbalový tým, všímala by sis toho jak se ke mně chová. Mám už jen žiletku na mém zápěstí a tenhle dopis co jsem ti napsala na rozloučenou.

Příběh o dívce, která miluje růže. Jednoho dne jí někdo nechá růži přede dveřmi se vzkazem, že ji miluje. Od té doby jí tajný ctitel bude nechávat růpže se vzkazy skoro všude. Dozví se kdo to je? Jaká bude její reakce?

Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)