Příběh z prostředí vysoké školy o slečně, která hledala sama sebe a snažila se zbavit minulosti. Doufala v klid neznámého místa plného neznámých lidí. A potkala ji, tajemnou sestru jedné z neoblíbenějších a nejbohatších rodin ve městě. Najde v ní spřízněnou duši, která ji pochopí a zapomene na utrpení, kterým si v dětství prošla? 𝐿𝒢𝐵𝒯+ 15+

Krkavec, vlastním jménem Raven Morningstar. Odtažitá a jen při jednorázových známostech s dívkami, či šikaně si lidi pustí k tělu blíže, než na metr. Svojí pověst pouze přiživuje, ale proč? Co když to, ale někoho začne zajímat o to co doopravdy skrývá? Vždy byla skvělý lhář, ale co když se najde někdo kdo odhalí její pravé já? Příběh souvisí s mojí knížkou Zraněná. Autor coveru: Žirafice

Nebyla jako ostatní dívky jejího věku. Lišila se od nich. Jejím vysněným outfitem nebyly princeznovské šaty, ale bílý oblek s rudou květinou v náprsní kapse. Její vysněné auto nebylo růžové Ferrari, ale auto, které dokáže během okamžiku zmizet pod vodní hladinou jako obojživelník. Jejím vzorem nebyla Barbie se stále dokonalými vlasy, ale nikdo jiný než James Bond. Všechny její kamarádky se chtěly stát modelkou, zpěvačkou nebo učitelkou, ale pokaždé, když se někdo zeptal Megan, bez přemýšlení odpověděla - tajný agent. Každý má v životě nějaký sen. V tom není jiná ani Megan Harrowerová, která si za pomoci jedné velké náhody začne ten svůj plnit. | PRVNÍ kniha ze série příběhů Krycí jméno | ©2018 All Rights Reserved | @JulieDowneyMorgan |

"Jsi moje prokletí..." "Tak moc mě nenávidíš?" "Tak moc bych tě chtěla nenávidět." ..... Jmenuji se Kelly, je mi šestnáct a za celý můj život byl můj jediný přítel můj kocour Fredie, jenže nám asi před půl rokem umřel. Takže nemám nikoho. Ani nechci. Přestupuji na novou střední, protože se stěhujeme, táta tu totiž dostal lepší práci. Zítra je můj první den v nové škole, nastupuji do druháku ale vůbec nevím, kde mám třídu nebo kam mám jít se nahlásit. Jistě bych se někoho mohla zeptat, jenže nenávidím mluvení s lidmi a vlastně nenávidím lidi samotné, stejně jako oni mě. "Kelly posloucháš mě vůbec?!" "Eh, promiň mami, co jsi říkala? Trochu jsem se zamyslela" "Říkala jsem" pokračovala mamka hrubším hlasem než obvykle "abys zítra na někoho taky občas promluvila, bez toho si kamarády neuděláš." Už je to tady zase. Mamka si myslí, že nemám kamarády, protože s nikým nemluvím. Vlastně má možná pravdu, kdo by se chtěl bavit s introvertní nemluvící zraněnou a ublíženou holkou, která nosí jenom černou, naustále zabalená do kapuci a pomocí sluchátek ignoruje celý svět, něco má za sebou a proto lidem nevěří. Třeba je nová střední, nová šance začít žít.