„Sdílel bych s tebou všechno. Všechno, co vlastním," slyšel se Tubbo říkat. Upřímně, jemně. Ranboo se v odpověď zasmál. „To zní skvěle." Zašklebil se na něj zpátky. „Nevlastním toho moc." A pak, pokaždé bez rozdílu, položil Ranboo tu otázku. Jako by z něj vyletěla dřív, než se stačil zastavit. Jako by nutně musela být položená, z nepsaných vesmírných zákonů. „Co Dreamovo brnění?" /nebo Tubbo má zlý sen. Není to poprvé. Ne poprvé se vydává si zchladit hlavu procházkou po Snowchesteru. Poprvé se zde však setkává se Sapnapem a při pohledu na Pandořinu kobku spolu vedou konverzaci náročnou pro oba.

Hnědovlasý si vychutnával pocit, jaký mu připadalo, že neměl už hodně dlouho. Že na něm někomu záleží. Bez postranních úmyslů. Že někomu záleží skutečně na něm, na jeho pohodlí, na jeho spokojenosti, na jeho pocitech - že není zástěrkou pro mocenské intriky, že není nástrojem pro obhajobu politických kroků. Že všechno jednání je čisté, upřímné. Ne komplexní šachová hra tahů a protitahů, ve které je výhra dostatečnou obhajobou pro všechny ztracené figurky. A tak se samozřejmě muselo stát, co se stalo. /nebo Georgeův lore od začátku do konce. Od založení SMP až po podivné sny s ještě podivnějším bohem. O tom, jak se George dřív snaží vyrovnat se všemi událostmi, které si nikdy nepřál, aby se ho byť jen vzdáleně týkaly.

Jak všichni víte, jsem tak trochu třináctiletý kid. Jako správný třináctiletý kid si užívám hraní Minecraftu a strašlivě se mi líbila tzv. End Poem vytvořená Julianem Goughem, která se vám zobrazí, když zabijete Ender draka. Podle všeho zatím neexistuje český překlad, což je ovšem velká škoda. Zde vám přináším svůj amatérský překlad. Jde o rozhovor mezi dvěma entitami, jedna z nich mluví kurzívou, druhá vytučněným písmem. Snad se v básni dá vyznat.