Když nevíte, co se s vámi děje. Nikomu a ničemu nerozumíte. Navštívíte odborníka. Dostanete nálepku: bipolární porucha a panická ataka. Co teď? Jsem ještě pořád normální? Co je normální a co už normální není? Jsou někde hranice? A co když všechny ty psychonemoce neexistují a jen nás "nenormální" potřebují někam zaškatulkovat? Kdo ví? Každopádně tenhle příběh je osobní a snad se v něm mezi řádky najdete. :-) Kdo ví?

Protože jsem bez duše, tak mám jiné myšlenky, než lidé, co duši mají. A byla by škoda psát je na papír sama sobě.

Delikátní marnotratná duše, malá noční můra sedící na okenní římse a šeptající o dalekých lesích, vlhkých třezalkách, rozbředlých močálech a zetlelých mrtvolách hnijích pod půdou. Astrální cesta do nechutných pokojíků magorova obscénního mozku. S třešničkou perverze.