„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

(Můj první příběh) V tmavém lese,v jedné jeskyni, žije upír. Moc lidí tam nechodí, a když už, tak se nevrátí. Díky němu. Co je na něm zvláštního? Nikdo neví. Co se proto stane, když jeden kluk uteče do onoho lesa a hned za ním kluci co ho chtějí zmlátit? 25.3.2018- 4# v kategorii upíři 17.12.2018 - 1# v kategorii gay 22.10.2019 - 1# v kategorii strach

Utíkám. Vždy jsem jen utíkal. Ale najednou jsem se zastavil. Zastavil mě on. Vstoupil mi do srdce a dovolil to i mně. Jenže kdykoliv se mi zdálo, že se jen trochu otáčí zády, utekl jsem. A on mě dohnal. Vždy zakopl, spadl, ale pak se zvedl a dohnal mě. Chtěl běžet vedle mě. Jenže když jsem se zastavil, on běžel dál. Chtěl jsem ho doběhnout, ale vždy když jsem zakopl, tak jsem padal. Padal jsem do temnoty, ze které mě vytáhl. I když jej to bolelo více než mě. I tak za mnou pořád utíká... Nejdříve si vzal mé tělo, pak mou důstojnost, mou sebejistotu, mou autoritu. To, co jsem nečekal však byla skutečnost, že srdce a svou lásku jsem mu dal dobrovolně. Jenže on mé srdce rozbíjel na malé střípky a pokaždé ty střípky zase poskládal dohromady. Jenže čím častěji mé srdce ničil, tím byly kousky menší a menší a nakonec z těch kousků zbyl jen prach. A ten prach se rozfoukal do okolí a on ty zrnka stále marně hledá... Upozorňujeme na to, že příběh je s homosexuální tématikou, vyskytují se zde vulgární výrazy, násilí a sexuální scénky. Nic pro slabé povahy. Děkujeme za pochopení. Rpg společně s Tiktakbum Korektorka IamYaoist a Madamia_Malum

Znáte to, když se svěříte osobě, které věříte, o něčem velice důležitém, co nechcete aby se někdo dozvěděl. Jenže nevíte, že ta osoba je vlastně obrovská drbna a hned další den to ví skupinka lidí. Vy to ale nevíte. Ta jistá osoba se s vámi stále baví, jakoby byla vaše spřízněná duše, naprosto vám rozumí a podporuje vás v tom, i když pro ostatní to není moc normální. Za měsíc se ale dozvíte krutou pravdu. Najivně věříte, že ta osoba vás stále zachrání, ale byla to ona, která zinscenovala tento plán. Ale zrovna ta tam nad vámi stojí a směje se jaký jste byl idiot, že jste si myslel, že se zrovna s vámi bude bavit. Zjistíte, že všechno co kdy vám řekla byla lež. Prah obyčejná lež, která tak bolí. Začnu od začátku. Jsem studentem střední školy a čím dál častěji potkávám jednu osobu. Něčím mě zaujal a já si ji všiml. Nakonec jsem se slepě zamiloval do toho obličeje. Zjistil jsem jenom pár informací. Třeba jméno, věk, třídu a hlas. Více jsem nevěděl, ale rád jsem tu osobu pozoroval. Hodně rád. Přibližně před měsícem jsem se svěřil jedné dívce o mých pocitech k dané osobě. Byla to jediná holka, která se semnou jedna z mála bavila už nějaký ten pátek. Rozuměla mi ve všem a také mě podporovala. To jsem si v tu chvíli myslel. Celý měsíc proběhl stejně, otevíral jsem se jí stále více a více. Ptala se mě na podrobnosti a řešila se mnou jak bych tu osobu jednou mohl oslovit. V jeden den se její chování ale změnilo. Zdála se být taková vážná. Přišlo mi, že jí něco trápí. Pozvala mě do tělocvičny, kde mě ale překvapilo několik lidí, kteří mě svázali a dovedli za školu. Mezi tím se mi vysmála, že jsem byl najivní. Že mě donutí trpět, že jsem se zakoukal do osoby, kterou chce ona a, že jí taky mít bude. rpg společně s @Metakashika

Pokračování stejnojmenné knihy: Země vzdálená. Iruka Huro, do svých osmnácti let netušil, co se ve světě skrývá za úžasné a nebezpečné dobrodružství, dokud nepoznal bratry Naruno.. Pokračujme tedy v jejich příběhu plného magie, nebezpečí, padouchů a hrdinů, lásky a přátelství.

Jmenuji se Hikaru. Dnes se stěhuji na internát, kvůli vysoké škole. Myslím, že jsem vcelku šťastlivec. Většina pokojů je po čtyřech, ale ne všechny, jsem v jednom z mála pokojů, kde jsme jen tři. Budu mít mnohem klidnější semestr, než ti, kteří bydlí po čtyřech. Alespoň jsem si v té době myslel...

Student na střední škole (Nishi) je už nějakou dobu šikanováný a ponižováný od spolužáka (Rin), kvůli jeho vzhledu. Co se ale stane, když přijde do třídy nový kluk (Yuu) a začne se s ním bavit a hlavně ho nevidí tak, jako ostatní a chce s ním být víc, než jen kamarád.

Povzdechl jsem si.Tento ostrov vypadal tak nadějně a sliboval klidný pobyt pro celý zájezd,ve kterém jsem i já.Teď tu však sedím v temném sklepě,s pár lidmi,kteří tu se mnou ještě přežili a modlím se,abych dnes nebyl na řadě já.Co se stalo? Vyhlédl si nás psychopath. 13.1.2018 -1# v kategorii horor 1.7.2018 - 1# v kategorii ostrov 1.7.2018 - 1# v kategorii psychopat

Kyuke Kuro je dvacetiletý muž s černými havranímy vlasy a červenýma očima a je to šéf gangu ,,Černí panteři,,. Netrvá dloho co potká Okami Shira. Je to dvaadvacetiletý muž s jasně bílými vlasy a zelenýma očima, který je šéf gangu ,,Bílí psy,,. Kyuke se snaží se svým gangem dostat až na vrchol, ale zabrání mu v tom jedna skupina kluků. Jeho gang je zničen a on neví co má dělat. Bez jeho gangu je v nebezpečí. Musí se rozhodnout, zda se přidá k Okamimu, který mu nabízí pomoc, a nebo jestli odejde z města a zahodí tak svůj sen stát se nejlepší.