básničky vymyšlené pod hvězdnou oblohou za plačících, žalostných, zoufalých nocí, kdy nemůžu spát, za společnosti mých, po tváři padajících slaných slz a trochu toho hořkého utrpení
1 v poezii/2.9.18/
„Jsi nula. Dokonce taková nula, že ani nedokážeš spáchat sebevraždu...."
„Když jsem podle tebe taková nula, tak proč sem za mnou pořád chodíš?" přejede ho dívka zkoumavým pohledem.
„Abych se mohl dívat, jak se ti to stále nedaří..." ušklíbne se chlapec a odejde z nemocničního pokoje pryč...