"Won't you Waltz with me Y/n" William Afton smirked amusingly, as he held the girls wrist in a position people would think they were about to take off in a ball room. "I would rather die" Y/n grinned. - Y/n left the city after her brothers death to get away from the trauma that seems to be suffocating her. Unfortunately for her it doesn't end there when William Afton takes a liking to this girl. - Ratings I reached #1 phoneguy #1 Davemillerxreader #1 William Afton #1 fnafic #1 purpleguy #1 fnatic #1 Vincent

Recently turned D-Class, you were a researcher who terrified your colleagues and had committed a terrible crime that your past self claimed was for the greater good. Turns out you had a stalker, and after being brought to 049 as a means of end, you, with no memory of your past, push through a breach and slowly uncover the mystery of yourself and that unforgivable thing you've done. All the while, bonds strengthen, and feelings develop with an unlikely someone. (Cover art belongs to me). Started: 08/19/2019 First Published: 10/28/2019 Finished: 08/19/2020

V norských lesích žije dvoumetrový muž s dvěma černými dogami, se znetvořenou pravou polovinou těla, kterou skrývá pod maskou a černým oblečením, a nehezkou minulostí protkanou násilím, krádežemi a zabíjením. Do ponurého života mu vstoupí jeho úplný opak a udělá mu z něj cestu za něčím hezčím, co ve svém životě dosud neměl šanci poznat. ✝️ ,,Nikdy,'' zasyčel. ,,Se nedotýkej mojí masky.'' I přes velké množství alkoholu v krvi, mi to zvládl říct srozumitelně a jasně. Najednou mým tělem prostoupil chlad a mně přišlo, že tahle stránka jeho osobnosti je ta nejhorší. Ta bezcitná, ta, která nezná meze. A já svěsila ramena a povzdechla si, protože jsem se najednou cítila hrozně malá. ,,Proč? Myslíš, že se tě budu bát?'' vyčtu mu to otázkou a v jeho očích se blýskne smutek. Podívá se jinam a zatne čelist, takže si můžu prohlídnout její ostře řezaný tvar. ,,Není to hezký, Maličká. Dokonce odporný. Každej den, když se bez tý masky vidím, bez oblečení a všeho... nemůžu uvěřit, že to jsem já. Dřív jsem měl na prstě jakoukoli holku, na kterou jsem si ukázal. Měl jsem sebevědomí, měl jsem se kurevsky rád. Teď trpím hořkou sebenenávistí a snažím se s tím vyrovnat. Ale kdybych to ukázal tobě, to malý sebevědomí, co mi ještě zůstalo a co mě dohnalo k tomu políbit tě a sahat na tebe a říkat ti všechny ty věci, by se úplně rozpadlo. Viděl bych v tvým pohledu odpor, viděl bych strach, znechucení, lítost... kombinace, který bych neunesl. Omlouvám se za to, že jsem tě vyděsil, ale přísahám, že nikdy nedopustím, aby se to stalo,'' řekl a pak se na mě zase zadíval. Tak moc si tím ubližoval. Tím, že si nedokázal připustit, že by ho mohl mít rád někdo víc. ✝️ Upozornění: V příběhu se vyskytuje mnoho násilí a vulgarismů. (13+) Příběh je inspirovaný pohádkou Kráska a zvíře. (fanfikce na Ha

!!!TENTO PŘÍBĚH ZCELA IGNORUJE FAKT, ŽE MARK NEMŮŽE PÍT ALKOHOL!!! Je prvního prosince. Je to ten typický předvánoční čas, kdy si děti hrají ve sněhu, panuje všudypřítomná zima a pokud někam míříte, musíte si dávat dobrý pozor na náledí. Páry bruslí na zamrzlých jezerech a kluzištích a rodiče shánějí dárky pro své drahé ratolesti. Ale i přes klasickou idylku v L. A. rozhodně nenajdete příliš sněhu, ale co vás okamžitě přivítá, je chladný vítr, který přinutil většinu obyvatel, aby se zahalili do teplého oblečení a šál. A právě ten chladný vítr cítí Mark Fischbach ve svém srdci. I přes všechno nadšení z nadcházejících Vánoc se onoho chladu nedokáže zbavit už pár dní. Pomalu ztrácí naději, že do okamžiku, kdy se sejdou celá rodina, aby oslavili Vánoce, ho chlad opustí a on bude moci být jednoduše šťastný, ale kdo ví, o Vánocích se přece dějí zázraky...