Ztiš svůj dech, zaposlouchej se a ticho kolem se rozplyne. Cítíš, jak tě plní mír? Jak na tebe působí síla lesa? Slyšíš drobné hraboše v křoví? Slyšíš tiché kroky pasoucí se vysoké? Cítíš ten klid a harmonii? Slyšíš vesele zpívající ptáky? Vydrž ještě chvíli, nehýbej se. Neruš ten mír. Jen lež a poslouchej. Poslouchej, dokud se slunce neskloní k obzoru, dokud mláďata, unavená z celodenního dovádění, nevlezou na příkaz matky do nory. Poslouchej, dokud nezachytíš tichá slova. Slyšíš je? To liška vypráví. Něco jako sbírka povídek, protože už se mi jich nahromadilo relativně hodně, a já bych se o ně s vámi chtěla podělit. Budou různé - od jednodílovek, přes několik příběhů z jednoho světa až po výzvy, na které od této chvíle už nebudu vytvářet samostatné knihy, ale dohodím je sem.

Žijú medzi nami, skrytí v tieňoch ale stále nablízku. Mesto patrí im, nie nám. Po nociach nás lovia pre naše mäso a krv. Démoni z legiend, dokonalí zabijaci. Ghúlovia. V temných uliciach vedú nekonečnú vojnu proti lovcom a rovnako urputne bojujú aj medzi sebou navzájom. O teritórium, moc, alebo len o obyčajné prežitie. Zdá sa však, že zažitým poriadkom bude čoskoro koniec. Objavil sa nový nepriateľ, niekto, má v úmysle vyniesť existenciu ghúlov na verejnosť. Je mocnejší, než si ktokoľvek dokáže predstaviť a nezastaví sa pred ničím. A ak sa mu to podarí, otrasie to svetom ľudí i ghúlov.

„Děti, jen pojďte blíž, přečtu vám pohádku," pověděl šedivý stařec a hrozivě se usmál, čímž odkryl pohled na těch pár žlutých zubů, co mu zbylo. „Vím, že se těšíte," pronesl směrem k pěti dětem, které seděly v křesle u krbu. Ano, všechny děti seděly na jednom křesle. Jedno vlevo, druhé vpravo, zbylé tři na nich. Jestli jim to vadilo? Těžko říct. Byly už pár týdnů mrtvé. • • • • Sbírka mnou vymyšlených strašidelných povídek. Některé budou delší, jiné kratší. Pro přehlednost a lepší čtení budou nicméně rozděleny na části po cca 500 slovech. Jelikož jsou tyto příběhy mým výtvorem, jakékoliv kopírování není povoleno. Pokud se vám líbí, budu ráda za hlasy nebo komentáře, ale na svůj profil nebo kamkoliv jinam ty příběhy laskavě nekopírujte.

Stalo se, co mnozí považovali za nemožné. Thorin, syn Thráina, syna Thrórova, usedl na kamenný trůn svých předků - trůn Ereboru. Z prachu, suti a dračího popela pozvedal zašlou slávu Království pod Horou a vítal zde lid, který příliš dlouho strádal v exilu. Nepochyboval, že vládnout, a pouze vládnout, je jeho jediným přáním, posláním i osudem. Jenže osud je entita nevyzpytatelná. Taková, jež si ráda pohrává s bytím veškerých, rozličných bytostí Středozemě. Nedbá, zda je to hobit, elf, člověk anebo trpaslík. Nedbá, zda je to muž, kterému krev propůjčuje právo nésti korunu, či žena, pro níž krev je stigmatem. Osud se nezdráhá, zaplétá životy způsobem, který by hádal jenom málokdo, staví před rozhodnutí, z nichž žádná nezdají se správná, stará přání mění v nová. Čtěte příběh o lásce i přátelství, pomstě i odpuštění, zradě i touze. O zemi daleko na východě, kde si mnozí pošetile mysleli, že už je dobojováno. Čtěte příběh, jenž se klidně mohl stát, kdyby tenkrát u pramene Celduíny, osud rozhodl jinak. Za krásný cover děkuji @Katheila Za betaci @KeileenGasoline Za rady ohledně anotace postrachu zdejšího moře @Phantom-Shark Povídka nebyla sepsána za účelem zisku, veškeré postavy, kromě těch mých, jsou výhradním vlastnictvím J. R. R. Tolkiena a Petera Jacksona.

Vždy, když jsem usínal pod hvězdnou oblohou po smrtícím boji, slýchal jsem zpěv, takový, který mi dával naději, že další bitvu přežiju. Každou noc jsem ho poslouchal. Tak překrásný zpěv, že jsem se ho rozhodl hledat. A našel jsem.

V Charlottesville přibývají mrtví a ať si oficiální složky myslí cokoliv, okolnosti smrti nasvědčují, že viníkem je vlkodlak. Ale zachovejme klid, protože do města právě dorazili dva zkušení lovci, pro které je zabití vlkodlaka zábava po odpolední svačině. Kdo ale mohl tušit, že smrtí krvelačné stvůry ten pravý mejdan teprve začíná.