Dvě dívky, jeden svátek. Jedno přání, čas.

Paní Dřevomíra je průměrná důchodkyně, která žije se svým manželem v klidu a pohodě. Její mírumilovný způsob života však skončí hned, co zachrání cestující autobusu před neznámým kriminálníkem a najednou se stane velmi populární hvězdou internetu. Jak si s tímhle vším Dřevomíra poradí? PŘÍBĚH SE NESNAŽÍ ZESMĚŠNIT DŮCHODCE ANI LIDI JMÉNEM DŘEVOMÍRA!

Ztiš svůj dech, zaposlouchej se a ticho kolem se rozplyne. Cítíš, jak tě plní mír? Jak na tebe působí síla lesa? Slyšíš drobné hraboše v křoví? Slyšíš tiché kroky pasoucí se vysoké? Cítíš ten klid a harmonii? Slyšíš vesele zpívající ptáky? Vydrž ještě chvíli, nehýbej se. Neruš ten mír. Jen lež a poslouchej. Poslouchej, dokud se slunce neskloní k obzoru, dokud mláďata, unavená z celodenního dovádění, nevlezou na příkaz matky do nory. Poslouchej, dokud nezachytíš tichá slova. Slyšíš je? To liška vypráví. Něco jako sbírka povídek, protože už se mi jich nahromadilo relativně hodně, a já bych se o ně s vámi chtěla podělit. Budou různé - od jednodílovek, přes několik příběhů z jednoho světa až po výzvy, na které od této chvíle už nebudu vytvářet samostatné knihy, ale dohodím je sem.

Krátké povídky z hlavy jednoho mývala, které nikdy neměly spatřit světlo světa, přesto tu jsou. Ministerstvo zdravotnictví varuje: přečtením tohoto dílka získáte veselejší a krásnější život! --------------- Bonus navíc: téměř každá povídka obsahuje minimálně jednu hlášku z Cimrmana (kdo ho zná, může ji hledat).

,,Vítejte na Strosii, čtvrté planetě soustavy Attry a první planetě Amanského kongresu. Pokračujte prosím k příslušnému terminálu. Návštěvníci ze Starary předloží platné vízum." To je Strosie - s populací čítající necelých deset miliard lidí a četné menšiny jiných ras, s prosperující faunou a flórou a nějakým tím triliónem počítačů jde o jednu z nejvýznamnějších planet této části vesmíru. Doporučujeme nejíst místní nachos, šlapání po trávníku zakázáno. Život na Strosii je jednoduchý - pokud se zrovna nejmenujete Afford - a její obyvatelé jsou po většinu času spokojení. A takový svět je mnohým trnem v oku, ať už jde o konkurenční velmoce, bouřící se kolonie či nerudného diktátora zašitého daleko za federační hranicí. A teď si představte, že se snažíte vést poklidnou a mírumilovnou existenci - tedy tak mírumilovnou, jak to jen jde, když vás hledá půlka galaxie - a čirou náhodou najdete zprávu, ve které je rozkaz ke zlikvidování poměrně zalidněné planety, nesoucí jméno Strosie... Jak zachránit planetu: Návod pro začátečníky. Nádherný cover je z dílny neskutečně talentované osoby jménem Eloran Arroway. Tímto jí skládám bezmezný hold a vřele doporučuji každému, kdo se alespoň trochu zajímá o pěknou grafiku, aby se podíval na její profil. Nebudete zklamáni. 2. 1. 2018: 8# ve Sci-fi 19. 4. 2017: 9# ve Sci-fi 14. 3. 2017: 11# ve Sci-fi

Hrabě Drákula ve své době patřil k nejděsivějším stvořením obývající tajemnou Transylvánii. Čiré zlo lačnící po horké, lidské krvi. Ztělesnění samotného ďábla. Svět byl ale této kruté stvůry zbaven. Zlo zmizelo v zapomenutých jeskyních Karpat a Drákula se stal pouhou legendou. Jeho děsivý odkaz přežil napříč staletími, ale nikdo už na podobné povídačky nevěří. Z obávaného hraběte se stala pohádka, strašící malé i velké po celé generace. Legenda je ale znovu vzkříšena. Svět zatím netuší, co se v karpatských jeskyních navrátilo mezi živé. Žízní a mstou stravovaný hrabě je odhodlaný sjednat si svou vlastní spravedlnost. Démon opět kráčí mezi smrtelníky. Nikdo netuší, co se pod maskou novodobého investora skrývá. Monstrum odhodlané přetrpět vše, aby dosáhlo svého. Příkrov smrti zahalil Londýn, jehož ulice se začínají plnit mrtvými. _________________________________________________________________________________ Ďábelský a naprosto uhrančivý cover je dílem báječné Monii3155, bez které by nic z toho nebylo. Děkuji, Monii. Upozornění: v příběhu se vyskytují násilné scény. Není to nic extra zvráceného, ale jídlo pro jistotu vynechejte.

Básnická sbírka Pohlédněte do básníkovy duše, topte se s ním v moři smutku, nechte si zlomit srdce a ve chvíli, kdy toho již bude příliš... utečte do svého vlastního světa. Vítejte v eskapismu. Cover od @Ashala20

Osmnáctiletý student gymnázia se prokopává životem, snaží se pochytit smysl své existence a mezitím ještě musí normálně chodit do školy, dělat domácí práce a poslouchat řeči rodičů, převážně své matky. Jeden průšvih ale všechno změní - odjíždí daleko od rodiny, míří na místo, kde mu nikdo nebude pomáhat a radit. Místo, kde je potřeba zvládat věci bez asistence ostatních. Musí poznat sám sebe a naučit se se sebou žít. A otázka, která mu při tom všem vrtá hlavou, je daleko zrádnější, než se zdá. Kolik je toho ochoten vytrpět a obětovat pro někoho, koho miluje? ☆ Jestli chcete, přečtěte si úvod. Pokud to neuděláte, tak si aspoň prohlédněte štítky ↓, ať víte, jestli tenhle příběh zvládnete. :) ☆ Skvělý cover je od @Monii3155!

"Na lov zda smím se, lovče, ptát?" "- Při číhání roztřásl mne chlad." "Kde jeleni jsou skolení?" "- Dosud se pasou v osení." "Kde je tvá zpupnost zbojníka?" "- Z boku mi proudem uniká..." "Kam pospícháš? A co je ti?" "- Jdu umřít ve svém doupěti." (Rudyard Kipling: Knihy džunglí) Na motivy skutečných událostí. Dílo nemá dopředu stanovený konec. Status příběhu je "na pokračování", protože jde o částečnou biografii a kapitoly budou přibývat s tím, co se reálné postavě v budoucnu ještě přihodí. "Deník Lykantropa" je lyrické vyprávění bezejmenné postavy trpící lehčí formou vzácné psychózy, zprostředkovaný útržky z deníku (kurzíva) a komentářem (normální písmo). Dílo si klade za cíl přiblížit čtenářům život mladého člověka trpícího nevšedními psychickými problémy a ukázat, jak obtížný je život s touto diagnózou navzdory tomu, jak populární jsou vlkodlaci a psychopati v pseudokultuře moderních teenagerů, kteří ovšem nemají ani ponětí o tom, jaké to je, být "skutečným vlkodlakem".