WATTPAD BOOKS EDITION "Ara . . . I made a mistake, we all did . . . go back to the beginning . . . it's not too late." As the only female to survive the devastating virus, Ara hasn't seen another human in months-not since her father disappeared. The plague has swept away humanity, and Ara's world is desolate, haunted by the ghosts of her former life. Her mother. Her sister. Kaden and his crew live by a code: stay alert, stay alive. When they catch Ara stealing from them, they are furious-and confused. She is the first girl they have seen in three years. And while Kaden knows taking her captive is wrong, he tells himself he's doing it to protect her. But with Ara determined to follow through on her father's mission-Go back to the beginning. End the plague-Kaden becomes mesmerized by Ara's will and beauty. He knows he will do anything to help her, even if it tears their worlds apart.

Po čtyřletém vztahu s princem si Destiny Evansová myslela, že už má korunku v kapse. Jenže místo všemi očekávané žádosti o ruku přišel rozchod, po němž se jí zbořil celý pečlivě budovaný svět nástrah, obětí a manipulace. Devatenáctiletá dívka si ovšem za svými cíly vždycky šla přes mrtvoly a ani teď se nemíní těžce vydobytého úspěchu vzdát. Je rozhodnutá svého Louise dostat zpět, i kdyby ji to mělo stát všechno. --- [Novela dříve psaná do projektu „Open novella contest 2021", po druhém kole jsem se bohužel od soutěže odpojila kvůli svým časovým možnostem.]

Kniha žertíků z ulic Ketterdamu. Pozn. Vtipy nejsou moje, pouze je překládám.

Brány štěstí otevřené. Úsměv v jejich hlubinách bloudí, rychle odežene smutek v ruinách lidské nenávisti. Kniha plná veršů a rýmů psané na konci světa. {Všechny básně jsou psané mou, prosím nekopírujte bez mého souhlasu}

Amaelin je sedmnáctiletá dívka, která miluje kávu, knihy a své rituály. Jedním z nich je utíkání na starý posed pokaždé, když se její rodiče hádají. Často se tam potkává se svým kamarádem, Thomasem, který je stejný podivín jako ona. On je hlavní důvod, proč naprosto obyčejnému místu říká kouzelné. Příběh psaný do soutěže - Psaní pro radost.

Povídka byla sepsána v rámci červencové výzvy #Psaníproradost pořádanou @AmbassadorsCZSK. Cílem bylo sepsat povídku v rozsahu 500-5000 slov, kde se vyskytnou slova: kopretina, úsměv, letní déšť, přátelství. *** Kdekomu by se zatočila hlava ze silného odéru různorodých květin vznášejícího se ve skromném prostoru útulného květinářství. Pro Crystal, majitelku podniku, se však jednalo o denní chleba. S úsměvem na tváři převzala dodávku květin a s největší péčí je připravila k prodeji. Žádný obchod v ulici se tomu jejímu barevností nevyrovnal.

Každá povídka je jedinečná - stejně jako jsou květy jiné a různorodé. Přináším vám sbírku příběhů, v níž si jistě svou oblíbenou květinu najdete...

Trailer na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=3Qm_RrlBU88 Co kdybyste se jednoho rána probudili a u Vás doma by bylo několik cizích lidí, kteří by Vás měli někam odvézt? A co kdyby je v tom Vaši rodiče podporovali? A Vy byste byli svázáni a odvezeni na místo, kde takových, jako jste Vy, jsou stovky? To se stalo jedenáctileté Fyn, která se zničeho nic ocitla ve škole, o které není nikde ani zmínka a která se specializuje na určitý typ vzdělání. Tresty jsou zde na denním pořádku, spousta studentů se nedožije své první zakázky a přátelství Vás může někdy stát i život... Katrinity a Bris Vyrazil ven a já ho následovala, přešli jsme plac, na kterém jsme toho rána všichni stáli a poté prošli kolem několika menších budov, které se ukázaly být tělocvičnami a posilovnami. Zastavili jsme, když mě dovedl až úplně dozadu, co nejdále od hlavní budovy, kde mi z výjevu, který se mi naskytl, spadla brada. Přede mnou se rozprostírala ohromná travnatá plocha, po které pobíhaly skupinky lidí, nebo jen stály v kruzích a napodobovaly své učitele. Scott si všiml mého tupě užaslého výrazu a usmál se. Poté si přede mě stoupl, roztáhl ruce a jakoby slavnostně pronesl: „Vítej na místě, kde necháš pot, krev a pravděpodobně svou lidskost."

PŘIPRAVUJE SE NOVÁ VERZE (původní kniha obsahuje chyby a nelogičnosti, berte to prosím na vědomí) Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Koneckonců je to jedno. I tak je vaše šance na přežití hluboko v mínusu. Sektory. Obrovská prostranství ohraničená vysokými kamennými zdmi. Každý je v něčem jiný, ale ve všech je skoro nemožné zůstat naživu. V jednom najdete les plný vlků, v jiném zase poušť s hady, v některém dokonce padají rampouchy z nebe. Vše začíná v táboře, v němž už od mala žijí dospívající děti, jež se dělí do čtyř skupin. Neví, co je za zdmi tábora, nezajímají se o to a celý život jsou nuceni poslouchat přísný řád. Já se společně s pár dalšími rozhodla jinak. „Nikdy nejsme sami. Lovci jsou blíž, než si myslíme." (31. 12. 2016 - 9. 8. 2017)

„Děti, jen pojďte blíž, přečtu vám pohádku," pověděl šedivý stařec a hrozivě se usmál, čímž odkryl pohled na těch pár žlutých zubů, co mu zbylo. „Vím, že se těšíte," pronesl směrem k pěti dětem, které seděly v křesle u krbu. Ano, všechny děti seděly na jednom křesle. Jedno vlevo, druhé vpravo, zbylé tři na nich. Jestli jim to vadilo? Těžko říct. Byly už pár týdnů mrtvé. • • • • Sbírka mnou vymyšlených strašidelných povídek. Některé budou delší, jiné kratší. Pro přehlednost a lepší čtení budou nicméně rozděleny na části po cca 500 slovech. Jelikož jsou tyto příběhy mým výtvorem, jakékoliv kopírování není povoleno. Pokud se vám líbí, budu ráda za hlasy nebo komentáře, ale na svůj profil nebo kamkoliv jinam ty příběhy laskavě nekopírujte.