„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Ve světě, kde má každý svoji spřízněnou duši, jsou chlapci Nate a Rory spojeni už od narození. Můžou spolu komunikovat pomocí zvláštního pouta, které jim umožňuje vidět, co si ten druhý napsal na kůži, jelikož se to objeví na jejich vlastní. Nate a Rory jsou velmi odlišní a často se neshodnou, avšak osud je opakovaně svede dohromady, což vytvoří silné přátelství, které vyvrcholí v něco, čemu ani jeden z nich nedokáže zabránit. únor 2017 - únor 2018

Nastěhoval jsem se do klidného městečka. Chci začít nový život. Ale něco mi do toho vlezlo. Dopisy? Sledování? Je to snad Psychouš? Co je zač? Proč já? Proč zabijí..tolik otázek

Dá se napravit pýcha? Dokázala by to láska? Park Jimin je namyšlený bohatý synek, který si myslí, že mu všechno spadne samo do klína. Jednoho dne ale jeho rodiče řeknou dost a rozhodnou se synovi udělit lekci. Jestli máte pocit, že už jste na tohle téma něco četli, pak je ten pocit správný. Vím, že toho bylo napsáno spoustu, ale zkusím se s tím poprat vlastním způsobem :) Předsevzala jsem si tentokrát délku kapitol cca 1600 slov a přidávání bude opět nepravidelné. Prostě jak mi vyjde čas.