Park Seong Hwa: Čas jít spát
Stál u okna. V kostnatých prstech křečovitě svíral porcelánový hrnek, zarudlýma očima skrze tenkou záclonu pozoroval tmavou ulici. Uši měl nastražené, svaly napnuté, hrudník se mu zvedal v pravidelných intervalech, kdy se na první pohled klidným dýcháním snažil smířit rozporuplné myšlenky, jež mu z hlavy dělaly včelí...