Polib mě a uvidíš hvězdy, miluj mě a já ti je dám.

Caroline a Cassidy jsou sice dvojčata, ale dalo by se říct, že jedna je pravým opakem té druhé. Cassidy je chytrá, hezká, královna školy a doma ta oblíbenější dcera, zatím co Caroline je nenápadná dívka, které si skoro nikdo ani nevšimne. Caroline není komunikativní, má své tři přátele, kterým věří a to jí stačí. Co se ale stane, když se do města po sedmi letech vrátí James? Kluk, který se s Caroline odmalička nesnáší a který jí vždy dělal ze života peklo. Ale proč by se vracel na místo, které mu denně připomíná nejhorší chvíle života a které ze srdce nenávidí? --- Připadalo mi, jako by to bylo přesně to, co mi za poslední týden chybělo. Jako bych na to celou tu dobu čekala. Zajela jsem mu prsty do vlasů a přitáhla si ho ještě blíž. Přejel mi jazykem po spodním rtu, což jsem hned pochopila a otevřela pusu, abych polibek ještě prohloubila. Když jsme se konečně odtrhli, opřel si čelo o to mé. „Tohle byl ten hlavní důvod, proč jsem přišel." Zašeptal mi do rtů a než jsem se vzpamatovala, už byl pryč. Zavřela jsem za ním okno a konečně ulehla do postele. ...

,,Nešálí mě zrak? Opravdu vidím paní Nedostupnou brečet?" pronesl Chris posměšným tónem. ,,Musíš se pořád chovat jako největší debil?" vykoktala jsem ze sebe, snažíce se potlačit pláč. Rozhodně jsem nechtěla dát tomu idiotovi další záminku k posměchu. ,,Užíj si brek i situaci kvůli níž brečíš!" řekl a odešel. Bezcita. Debil. Idiot. Magor. Kdyby tak věděl...... #2 v kategorii Teen Fikce ♥

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

Ahoj, jmenuju se Rose Connemar. Nikdy v životě jsem nebyla na letním táboře, tak proč to měnit? Když tam ale přijedu, čeká mě tam milé překvapení. Sáhnu si až na úplné dno i na nebe. Ale co se může stát? Je to jen neškodný letní tábor...

Za našimi zády se po chvíli ozvalo odkašlání. Veškerý smích utichl a já pomalu slezla z Benjamina. "Plná nadšení koukám, co, Greyová?" s ironickým podtónem se ozval opět Noah. Zdálo se mi, že je všude, což asi dává smysl, když patří mezi vedoucí kempu. "Vlastně ano, myslím si, že si to všichni užijem, co vy na to, kluci?" zakřičela jsem na celé parkoviště. Jako odpovědi se mi dostalo hlasité pískání a potlesk. Noah opět jen zakroutil hlavou, ale na rtech se mu roztahoval lehký úsměv. -------------------------------------------------------------------------- Co by jste dělali, kdyby vás rodiče poslali s bratrem na letní tábor, ze kterého se vyklube armádní tábor? Protože tohle je věc, která se stala právě Amélii. Jak si poradí? Zvládne všechny výcviky, které jsou určené pouze klukům? Zvládne odolat lamačům srdcí? ------- Příběh, kde se Amálie na kempu vypořádá s minulostí, přítomností a začne společnou budoucnost.

Oba mají pestrou minulost. Oba už nechcou zažít tu bolest. Oba toho mají dost společného. Oba se nesnášejí. Nadávky a naschvály jsou jejich každodenní rutinou. Co se stane, když spolu budou muset dělat dva měsíce na společném projektu? První díl. 18.1.2018 11# v kategorii romance❤ 30.1.2018 8# v kategorii romance ❤ 1.2.2018 4# v kategorii romance ❤ 9.2.2018 3# v kategorii romance ❤ 6.5.2018 2# v kategorii romance ❤ [Upozornění:] V příběhu se objevují vulgarismy a sexuální scénky.

Chloe byla spokojená se svým životem, dokud jí a jejím dvěma bratrům rodiče neoznámili, že se budou stěhovat. Chloe se nikdy nezajímala o přátelství nebo lásku. Vždy jí stačili její milované knihy a bratři. Všechno se ale změní, když jí do života vtrhne energická kamarádka, které slovo nuda nic neříká. Ale hlavně se objeví on... Ten díky němuž už nic není jako předtím. --- „Oba to pochopí, uvidíš. Chloe, prosím, dej mi šanci." Zašeptal a vzal mě za ruku. Podívala jsem se do těch krásných zelených očí plných naděje a přemýšlela, co mám říct. Opravdu jsem chtěla říct ano, ale není to dobrý nápad. Taky jsem ale nechtěla říct ne, protože jsem věděla, že ho to zlomí a to jsem nechtěla. „Proč?" vyrazila jsem ze sebe. Nechápavě zamrkal a pravděpodobně přemýšlel, o čem to mluvím. „Proč chceš šanci. Vždyť nechodíš s holkami, tak proč já?" zeptala jsem se. ...

20 dní na táboře je pro mnohé jen ztráta času. Jen samé hry, pravidla, večerky... je to přece pro malé děti. Ovšem i tento kousek času může změnit pohled na život a celkem jej obrátit vzhůru nohama. Jen za tak krátkou chvíli toho člověk zažije tolik, co jiní nezažijí za celý život. Tyto dvě dívky jsou toho důkazem, a jak se říká, když jsi nebyl alespoň jednou na táboře, nic jsi nezažil. Jak moc si osud dokáže pohrát s těmito dvěmi dívkami? A co vše se změní a rozvrátí po táboře? To ví jen tyto kapitoly příběhu. Vstupte tedy do dění. _________________________________________ Děj se rozšiřuje a objevuje více záhad a tajemství. Místy smutek a zklamání, jindy radost a štěstí. Jak to ale dopadne doopravdy? Nikdy nemůže být jen šťastný konec, jelikož nežijeme v pohádce. !PŘÍBĚH SE OPRAVUJE! 18.1.2018- 5K přečtení ❤❤ 25.3. 2018 - 7K přečtení ❤❤ 2.5.2018 - 10k přečtení ❤❤ 12.6.2018 - 12k přečtení❤️❤️ 5.5.2020 - 117k přečtení ❤️❤️ 18.6.2020 - 130k přečtení ❤️❤️ 18.8.2020 - 140k přečtení ❤️❤️ 21.11.2020 - 150k přečtení ❤️❤️ 26.2.2021 - 160k přečtení ❤️❤️ 2.5.2021 - 170k přečtení ❤️ 13.9.2021 - 180k přečtení ❤️ 20.4.2022 - 190k přečtení ❤️❤️ 21.4.2024 - 214k přečtení ❤️❤️

Vychází jako kniha! Nikdy předtím jsem na táboře nebyla. Nikdy předtím jsem tam ani nechtěla. Nezajímala jsem se o velká přátelství, vždy jsem si stačila sama. Stačilo mi být s mýma dvěma bratry. Nikdy předtím jsem o lásku nezavadila. Nepřipadalo mi to jako něco nutného. Spíš to pro mě slovo láska znělo obyčejně. Nikdy předtím jsem nepotkala někoho jako je on. A tenhle tábor vše změnil.