Poslední díl Dramione trilogie. Navazuje na díl první „Nenávist předchází lásce" a díl druhý „Spojeni osudem". Čas je neúprosný a bez zastavení uhání dál, vstříc všemu novému, zanechávaje za sebou všechny staré rány, všechno utrpení, ale i radosti a nejšťastnější okamžiky. Rok za rokem mizí z dohledu a všechno je tak, jak má být. Co se ale stane, když se Draco znovu, jako tenkrát, vrátí zpátky do své rodné Británie a odhalí Hermionino tajemství, do kterého je zasvěceno jen pár nejbližších přátel? Dokážou jeden druhému odpustit nebo znovu vykopou válečnou sekeru, která byla zakopána před dávnými lety v Bradavicích? A co když jim osud do cesty hodí další překážku? Temnější a děsivější, než kdy dřív? *** Duševní vlastnictví postav a prostředí ze světa Harryho Pottera náleží úžasné J. K. Rowlingové. Povídka není psána za účelem zisku.

Už je to pár let, ale to co se stalo, jim nikdo neodpáře. Ti dva si neskonale ublížili a přesto si zůstali. Jako jediní.

Člověk si často neuvědomuje vzácnost všedních okamžiků, dokud se nestanou jen pouhými vzpomínkami. Prastará, leč pravdivá věc, která vždycky platila, platí a platit bude. Je děsivě lehké ztratit někoho, kdo v našem životě hrál důležitou roli, ale je zatraceně těžké tuto ztrátu přijmout, naučit se s ní žít. Draca Malfoye smrt kmotra pořádně zasáhla teprve až s odstupem času, ale ne o nic míň. Jednoho pozdního pondělního odpoledne se konečně odvážil navštívit Severusův hrob. Sám, jen se svými vzpomínkami na muže, jenž mu byl v některých věcech mnohem lepším otcem než Lucius. Nic od toho neočekával. Přišel sem sám, sám s pocitem nenávratné prázdnoty a s lilií v ruce. Sám i odcházel, ale přece jen si s sebou něco odnesl. Něco, co na dlouhé tři měsíce naplnilo jeho pondělní dny světlem a hřejivým teplem - světlem z lampy, o níž nikdy netušil, že by mohla svítit pro něj. Scházet se na hřbitově je možná trochu morbidní, ale kdo, když ne on a ta čarodějka mudlovského původu, bude Snapeovi nosit lilie? Lilie pro Severuse. Tohle bylo záštitou jejich schůzek, a tohle je sblížilo způsobem, který neočekávali. *** Zveřejněno 3.prosince 2019 9 031 slov *** Duševní vlastnictví postav a prostředí ze světa Harryho Pottera náleží nepřekonatelné J. K. Rowlingové. Z povídky mi neplyne žádný zisk.

„Ty zlomené části v nás dokážeme slepit jedině společně. Jsme si zároveň jedem i protijedem, zároveň ničíme i uzdravujeme. Kdy tomu bude konec? Na šťastné konce nevěřím, ale pravdou je, že každý náš konec bude šťastný. Jen aby ten konec už nastal, abychom byli svobodní." Život občas nejde tak, jak si přejeme. A občas je potřeba obětovat vlastní život a štěstí pro někoho, kdo vzešel z jedné jediné noci, jež se stala osudnou. Jedenáctiletý Scorpius Malfoy odjel do Bradavic. A jeho rodiče konečně můžou na pár měsíců přestat hrát své neúnavné role... aspoň doma ano. A když sejmou masky, začne se dít, co nepředvídali. Nikdy není pozdě začít znovu. Jen je potřeba udělal krok vpřed. *** Začátek: 17.2.2020 Konec: 22.2.2020 *** Slavnostně přísahám, že postavy (mimo mnou vytvořených) a prostředí ze světa Harryho Pottera náleží nepřekonatelné J. K. Rowlingové. Povídka není psaná za účelem zisku.

Bylo to nejkrásnější období v roce. Slavnost, na kterou se všichni studenti těšili, každý svým způsobem. Náhodné setkání a rozhovor, který měl ve skutečnosti vypadat úplně jinak. Jejich bolest a touha, kterou museli maskovat. Jen ti nejvěrnější věděli. Ale co jim to bylo platné, když jejich ústa pravdu za nic na světě nevysloví? - "Nechci, aby ses mě bála." "Nebojím se." "Říkají to tvoje oči." "Lžou."

On loví. Už od prvního dne, co se potkali, ji nenávidí. Je pro něj jen pouhá zábava, kterou chce za každou cenu zničit. Každý zatracený den. Nenávidí ji k smrti, nemůže ji ani cítit, ale nemůže bez ní vlastně být. Jenže pak jeho nejlepší kamarád udělá chybu a on se do toho hodlá definitivně vložit. Měla by se ho začít bát. Ona se snaží přežít. Už od prvního dne, co se potkali, ho nesnáší. Je pro ni jen noční můra, která bohužel funguje i přes den. Každý zatracený den. Nenávidí ho, snaží se od něj držet dál, ale přitom bez něj nemůže být. Jenže ona má vztah, který se snaží rozbít všemi svými zbraněmi. Ona má strach.

„Nebylo tak těžké si přiznat, že Hermionu Grangerovou miloval. Byl jí v té době naprosto okouzlen, očarovala mu hlavu i srdce, pohltila celou jeho existenci a jemu se to zatraceně moc líbilo. V posledních dvou letech se nejednou přistihl přát si, aby se mohl aspoň na jeden den vrátit do minulosti. Vrátit se k ní, aspoň na chvíli prožít to, co prožíval s ní. Přál si možná i to, aby si s Hermionou Grangerovou začal o něco dřív a mohl ji tak milovat o něco déle..." *** Krátká jednodílovka, berme ji jako valentýnskou, i když jde ven o pár dní dřív :-) *** Slavnostně přísahám, že duševní vlastnictví postav (mimo mnou vytvořených) a prostředí ze světa Harryho Pottera náleží nepřekonatelné J. K. Rowlingové. Z povídky mi neplyne žádný zisk.

První díl Dramione trilogie. Může se nenávist pěstovaná dlouhá léta změnit v lásku nebo je to nemožné? Hermiona a její přátelé začínají šestý ročník na škole čar a kouzel v Bradavicích a jako vždycky, nebude bezproblémový. Jak nebelvírská princezna zvládne svůj malý osobní boj se zmijozelským princem? *** Začátek je poněkud kostrbatější, tak to, prosím, omluvte. Pokud se přes první kapitoly úspěšně "přelouskáte", věřím, že by se vám povídka mohla líbit - aspoň v to doufám. *** Děj se často liší od knižní předlohy. Duševní vlastnictví postav a prostředí světa Harryho Pottera patří úžasné J. K. Rowlingové ♡. Povídka není psána za účelem zisku.

Dokud bude Voldemort žít, vždycky bude někdo vyvolený. Otázkou je, kdo bude vyvolený, pokud Harry Potter selže? Děj se odehrává po válce, kdy se jen hrstka studentů vrací, aby si zopakovali sedmý ročník. Mysleli si, že můžou konečně začít žít normální život, ale je tomu skutečně tak? Beta: nejúžasnější @sarhemanna Varování: místy temnější, může se vyskytovat smrt postav

Bylo to rozporuplné období v roce - někdo se těšil, někdo litoval. Cílené setkání a rozhovor na slavnosti, který dokázal změnit vše. Jejich bolest a touha, kterou museli ještě na vánočním plese maskovat se již nedá vydržet. Vědělo to jen málo blízkých přátel, ale to oni dva - sami, musí udělat ten první krok. Znali to trýznění trhající je na kusy, ale očekávali úlevu - s jakýmikoliv následky. Jen těžko říct, co jim přinese poslední noc v roce. Buď je to posílí anebo zcela zahubí. - "Už o Vánocích jsem ti řekl, že se mě nemusíš bát - nikdy bych ti neublížil, tak na mě nekoukej jako vyděšená laň, která je právě lovená a štvaná." "Co po mě chceš?" "Chtěl bych naprosto všechno - to co mít nemůžu, to, kvůli čemu se opíjím, nemůžu spát, dokonce žárlím a především - kvůli čemu se tříštím." "O čem to mluvíš?" "O tobě přeci." - Navazuje na dílo: Noc vánočního plesu. Přesto se to může brát jako samostatný výtvor.