Každý o Micahovi řekne jenom jedno: ‚Ten kluk je prostě šťastlivec.' A není divu. Okouzlující kapitán hokejového mannschaftu neskóruje pouze na ledě, ale i u holek. Přesto má sám Micah pocit, že mu něco schází. Večírky už pro něj nejsou tak atraktivní jako dřív a k nelibému zjištění jeho samotného snad ani dívky. Všechno pak ovlivní seznámení s Riem, chlapcem z opačného konce škály popularity. Kolik toho bude muset Micah obětovat? ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° Nebudu sem psát 13+, nebo 15+, protože je mi jasné, že na tohle varování stejně nikdo nedá. Přesto chci dopředu upozornit, že se jedná o téma, které pro některé může být velmi citlivé. Proto bych byla ráda, kdyby si příběh přečetli lidé, kteří se na to opravdu cítí a které to nijak nepobouří.

Přišel ten čas, aby Kyle vyjel na půl roku do zahraničí, studoval, poznal novou kulturu. Nebo, v jeho případě, poznal kluky z této nové kultury. A tak si stáhl Tinder.

Flavio nečekal, že mu osud do cesty postaví někoho, jako byl on, protože neměli přece nic společného. Jejich vztah byl spontánní, hluboký a plný porozumění, ale některá tajemství zkrátka mají moc změnit úplně všechno. Jak dlouho lze před pravdou zavírat oči, než si najde cestu ven?

Jaké jsou šance, že vyhrajete v soutěži cestu kolem světa se slavným zpěvákem? A jaké jsou, že vyhrajete v loterii? Nejspíše podobné. Oliver si měl raději vsadit v loterii.

Marco věděl jedno - musel se stát hasičem, jak si to jeho rodiče přáli, protože už tak pro ně byl velkým zklamáním. Někdy mu ale přišlo, že na to neměl vyloženě osobnost, což na něj párkrát vystřelilo zpátky. Ale aspoň tak potkal Cartera, že?

Někdo bere svou vášeň až moc vážně. A někdo chce prostě jen milovat.

"Řekni mi, Killiane, je v naší rodině láska, která neskončila tragicky?"

Leo se zaměřil na svou kariéru. Možná protože chtěl, možná protože tak nemusel myslet na to, že byl naprosto tragický, co se lásky týkalo. Dokud se mu nezkřížila cesta s někým, kdo o sobě smýšlel ještě tragičtěji.

Mateo vždy žil ve své vlastní bublině. Bylo mu dvacet jedna let a nikdy neměl svou první pusu, natož tak něco více. Miloval knížky, psaní, hudbu, v klubu byste ho našli jen tehdy, když ho přemluvili kamarádi, nikdy si to ale upřímně neužil. Byl přehlížen všemi, co by o něj kdy mohli projevit zájem. A taky měl v sobě blok. To by bylo dobré zmínit. Ten blok totiž způsoboval, že interakce s lidmi mu přinášely úzkosti. A mít s nimi něco víc? Osobní kontakt? Tak na to neměl ani pomyšlení. Jenže přece mu už bylo dvacet jedna, no ne? Proč nikdy neměl ani pusu? Co s ním bylo špatně?

Říká se, že historie se opakuje. A možná je na tom něco pravdy. Aneb nepřímé pokračování Million Reasons.