*Pokračování příběhu SEDM* Příběh pokračuje o sedmnáct měsíců později. Každému se za těch pár měsíců změnil život. Některému k lepšímu, některému k horšímu. Neviděli se dlouhých sedmnáct měsíců, které je změnili k nepoznání. Z Dominika je úspěšný rapper a z Natalie hrdá matka. Dokáží se dát zpět dohromady? Dokáží spolu vychovat dítě? Zvládne Dominik zjištění, že je Natalie zasnoubená? To všechno v druhém dílu příběhu Sedm. ... "A nechce si jít Dominik odpočinout a říct mi to, až se vyspí?" Pokusím se ho odbít, abych se mohla jít vyspat. Zábava sice je, ale já bych spíš preferovala spánek. "Ne, dokud ti to všechno neřeknu." Stojí si za svým nad čímž už jenom zakroutím hlavou. "Já..já vím, že jsem hroznej člověk a že už si nezasloužím ani jednu tvoji slzu. Vim že jsem idiot kterej ti třikrát ublížil, jen mě nech říct jedno. V ten den, kdy si mi před tvými rodiči řekla, že mě miluješ, se můj svět zase roztočil, nebo co světy normálně dělaj. Prostě se mi vrátila naděje, že budeme spolu, že já budu s tebou, v což jsem už nevěřil, když si dávala přednost rodičům. Protože i když tomu možná nevěříš, tak já jsem bez tebe absolutní nic." Zaškytá znovu. I když je úplně na mol, ví co říká a myslí to vážně. ... Koho milujeme, toho nejsme nikdy pevně rozhodnuti opustit, i kdyby nám sebevíc ublížil." - Colette „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne." - Václav Havel

Upřímně mě nikdy nenapadlo, že mi hlídání jednoho dítěte změní život. Že on mi změní život, který jsem měla ráda. Nečekala jsem, že bych to někomu takovému někdy dovolila. Co se to stana z holky, která se chovala podle všech pravidel a najednou potkala jeho? Co se stalo, když jí ukázal svět, o kterém neměla ani tušení? Dokáže ho milovat a dokáže on milovat jí? Dokážou překonat všechny překážky? ... "Hele, já vim že si o mě slyšela hrozný věci a přiznávám, dělal jsem je. To, co si slyšela od Aničky nebo Viktora jsem dělal a chci, abys to věděla. A taky přiznávám, když jsem tě viděl, první co mě napadlo bylo, jak hrozně rád bych tě dostal do postele. Jenže pak jsem tě poznal a nepřemýšlel jsem nad tebou jenom jako nad věcí, kterou bych po první noci odkopnul, ale jako nad někým s kým je mi dobře." Mluví a já na něj jen koukám , protože nevím, co mám úplně říct. "Dominiku.." Přerušuji ho a zhluboka se nadechuji. "Ticho, ještě jsem neskončil. Každopádně si říkala, že mě neznáš a nevíš, co ode mě čekat a tak jsem pro jednou zapojil svůj mozek a něco mě napadlo. Dej mi sedm dní." Navrhne věc, který úplně nerozumím. "Sedm dní?" Ptám se ho zařazeně a úplně nevím, co tom myslí. 20.4.2020 #1 Fanfikce 3. 6. 2020 #2 Romance

Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou chvíli projde po zemským povrchu s vědomím, že ho vyráběli rodiče v ložnici. Příběh šestnáctileté dívky se zvláštní schopností prožívat bolest za ty, které miluje. Za svou rodinu, blízké přátelé a... za něho.

,,Už jsi v bezpečí. Už jsi u mě,'' zašeptal ten neznámý a já se od něj odsunula dál. ,,Kde? Kde jsem?'' ptala jsem se roztřeseně a pohled mi spadl na mé tělo. Byla jsem navlečená do těch stejných volných šatů, jaké měl na sobě on. Chtěla jsem křičet, protože jsem nic z toho nechápala, a měla jsem takový dojem, že se mi to celé jenom nezdá a že ani po štípnutí se do zápěstí mě to nevykopne do reality v mém pokoji. ,,V nebi přece. Tam, kam patříš.'' Pokračování knihy - Tam, kde je bolest normální cover mi udělala skvělá: @cherrystyles- 🖤