Škrábu po zdi svými nehty, které jsou okousané a od krve. Proudí mnou chlad ze studené podlahy, ale už jsem si za ten čas zvykla. Ani nevím jaký je den, natož abych věděla, jaký je rok. Venku slyším ptáky zpívat jejich již známou veselou písničku. Mně bohužel do zpěvu není. Pořád se snažím přizpůsobit podmínkám, kterým čelím, ale nejde to. 
Nad hlavou již slyším skřípání podlahy a vidím jak se prohýbá.
Už přichází. 
Jako vždy otevře dveře od temného sklepa, ve kterém se nacházím. Hodí mi sem kus chleba a sklenici vody, jak kdybych byla ta nejhorší osoba na světě, která si nezaslouží normální teplé jídlo. 
Žaludek se mi vždy sevře, když ho vidím. Jak kdyby místo svého obličeje měl obličej nějakého ďábla. Můžu odpřísahnout, že i Hitler by se ke mně choval lépe. Ten by mě aspoň jednoho dne nechal chcípnout v plynové komoře. Dosáhla jsem vrcholu největšího ponížení. Přeji si dvě věci. Umřít a nebo se z tohohle pekla dostat.
Cítím ve vzduchu, jak si ta svině nahoře dělá slaninu s vejci.
A pozor! Už jde směrem ke sklepu, kde se nacházím! Otevírá dveře a ušklíbá se na mě. Jak já bych mu jednu vrazila!
Dokutálel se k mé postavě, která už se přestala bránit. Nastavila jsem se sama od sebe, protože už jsem na to byla zvyklá. V mém těle už se nenacházela ani jedna emoce. Už jsem na to neměla sílu. A asi už ani nikdy mít nebudu.

Stojím v bílé chodbě. "Máme vězně, bude nám zpívat." Řezavě se smál jeden z mých kolegů. Trhl s paží vězně a otočil ho směrem k nám. Upíral na všechny naštvaný pohled, ale nejvíce naštvaný pohled upíral na mě. Věděla jsem proč, protože tato osoba je můj bratr.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

JIŽ V KNIHKUPECTVÍCH! Do světa mafie vede pouze jednosměrka. Zdevastovaná Claire Sanderson je po sledu tragických událostí nucena čelit této kruté realitě. Stává se bossem mocné mafie zesnulého Ryana Williamse. Její pozici ale nikdo nehodlá respektovat. Okolo se přitom motá pohledný gangster, tvářící se jako spojenec. Jenomže i on má skryté úmysly, o nichž mladá mafiánka netuší. K tomu všemu jí po krku stále jde vlastní otec. Tvrdohlavá Claire se hrabe zpátky na nohy a prahne po krevní mstě víc než kdy předtím. Odhaluje ovšem tajemství, která pro ni vše mění. Zažívá bolest, o níž netušila, že ji zvládne ustát. A možná, že tentokrát ji opravdu neustojí. Protože, co když je to všechno úplně jinak? Zpoza opony vystupuje mafie mocnější než všechny ostatní, spolek, který stojí za vším, co se v životech Sandersonů událo... ❗*navazuje na první díl OBĚŤ MAFIE: Vzpoura * - momentálně stažen z Wattpadu, jelikož prochází korekcí a přípravou na knižní vydání, více v poslední kapitole 😘NEBOJTE, BRZY SE DOČKÁTE VYLEPŠENÉ VERZE 15+ Upozornění: V příběhu se vyskytují různé druhy násilí

❗️již jako ekniha/kniha Svéhlavá, impulzivní a vychytralá Claire Sanderson je dcerou muže, jehož veřejnost považuje za úspěšného podnikatele. Ovšem takové mínění je daleko od pravdy. Její otec se do mafie zapletl již pár let po jejím narození, načež si v průběhu let vybudoval pověst toho, s nímž se ani ti největší zločinci nechtějí dostat do křížku. Co se stane, když se tomuto muži jako jediná postaví? A co když odmítne smluvený sňatek a nadobro si tak svého otce proti sobě poštve? Její jedinou nadějí na poklidný život se stane útěk. Jenomže mafie je svět, z něhož není úniku, a to si Claire uvědomí až příliš pozdě. Ale co kdyby se jí do cesty připletl zběhlý bodyguard, tvářící se jako její přítel? Měla by v takovém případě šanci v krutém světě nemilosrdné mafie obstát, nebo i tak skončí mrtvá jako všichni, kteří se odvážili Michaelu Sandersonovi vzbouřit? ‼️Omlouvám se těm, kteří měli příběh rozečtený, ale nebojte, brzy se dočkáte vylepšené verze‼️ * více v posledních kapitolách cílová kategorie: young & new adult Upozornění: V příběhu se vyskytuje několik druhů násilí a vulgarismů * obálka od nejšikovnější Alexandry Šipošové (IG: @sanny_book_photo)

V dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláštních poruchách. Budou zde i různá odborná označení pro lidi, o kterých si možná nikdy neslyšel/a. Takže zkráceně tato sbírka se týká odlišných lidí. Ty, jako čtenář, se můžeš přiučit, a nebo se dokonce v něčem můžeš najít.

„Dnes ráno, čtvrtého června roku 2019 bylo nalezeno tělo Shaeny Shaw. Tato studentka soukromé školy Blue Valley byla včera večer ubodána. Policie s námi o této tragické události odmítá jednat," pravila reportérka. „Myslím si, že bychom si měli trochu zavzpomínat na Shaenu, jaká byla, čím se chtěla stát...Kdo z vás ji tu znal?" pravila učitelka a čekala, že se někdo přihlásí, tito studenti byli přece její spolužáci, ale nikdo se nepřihlásil a neřekl o ní něco. „Opravdu o ní nemůžete nic říct?" zeptala se. „Paní profesorko, my jsme ji moc neznali," přiznala po chvíli jedna studentka. __________________________________________________________________________ „Jestli tohle čtete, tak jsem již mrtvá...S informacemi, které se dozvíte naložte, jak chcete, jsem mrtvá nepotřebuju nic skrývat. S pozdravem Shaena"

Trailer na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=3Qm_RrlBU88 Co kdybyste se jednoho rána probudili a u Vás doma by bylo několik cizích lidí, kteří by Vás měli někam odvézt? A co kdyby je v tom Vaši rodiče podporovali? A Vy byste byli svázáni a odvezeni na místo, kde takových, jako jste Vy, jsou stovky? To se stalo jedenáctileté Fyn, která se zničeho nic ocitla ve škole, o které není nikde ani zmínka a která se specializuje na určitý typ vzdělání. Tresty jsou zde na denním pořádku, spousta studentů se nedožije své první zakázky a přátelství Vás může někdy stát i život... Katrinity a Bris Vyrazil ven a já ho následovala, přešli jsme plac, na kterém jsme toho rána všichni stáli a poté prošli kolem několika menších budov, které se ukázaly být tělocvičnami a posilovnami. Zastavili jsme, když mě dovedl až úplně dozadu, co nejdále od hlavní budovy, kde mi z výjevu, který se mi naskytl, spadla brada. Přede mnou se rozprostírala ohromná travnatá plocha, po které pobíhaly skupinky lidí, nebo jen stály v kruzích a napodobovaly své učitele. Scott si všiml mého tupě užaslého výrazu a usmál se. Poté si přede mě stoupl, roztáhl ruce a jakoby slavnostně pronesl: „Vítej na místě, kde necháš pot, krev a pravděpodobně svou lidskost."

Fyn Bröstel se vrací do institutu a zapojuje se do každodenního života tak, jako to bylo před misí do KLDR. To, co se stalo ji ale stále dohání, a na mysl ji tanou otázky, na které chce znát odpověď. Proč ona? Co je na ní tak výjimečného? Kde se vzala ta strašidelná intuice, která jí říkala, co má kdy udělat? A jak to myslela 3056ka, že by na ni rodiče byli pyšní? A před čím dlouho utíkali? On je znal? Co všechno o sobě Fyn NEVÍ? ______________________ Jedná se o pokračování příběhu Fyn, dívka číslo 666. Pokud někdo nečetl první díl, MUSÍ si jej přečíst, jinak se nebude ve druhém díle vůbec orientovat. _______________________ Rády si přečteme Váš názor. Nezapomeňte komentovat a hlasovat. Doufáme, že se Vám bude pokračování líbit. Katrinity a Bris

Některé holky balí kluky na výstřihy a flirtování, no a pak jsem tu já se svou balící taktikou typu : "Kdybys byl brambora, byl bys sakra dobrá brambora." A proto se nemůžu divit, že budu na Valentýna sama. A nebo ne? /Short story by @cactus_gurl