Parker Black. Lydia Lorenz. Jeden krůček mezi láskou a nenávistí. #1 in teenfikce - 20. 04. 2017 #3 in teenfikce - 04. 03. 2017 original story: _levya_

Stojím v bílé chodbě. "Máme vězně, bude nám zpívat." Řezavě se smál jeden z mých kolegů. Trhl s paží vězně a otočil ho směrem k nám. Upíral na všechny naštvaný pohled, ale nejvíce naštvaný pohled upíral na mě. Věděla jsem proč, protože tato osoba je můj bratr.

On střídal holky jako ponožky. Ona nikdy nikoho neměla. On si užíval mejdany skoro každý den. Ona sama seděla na posteli a brečela. On měl všechno, co chtěl. Ona ani neměla domov. On si jí vzal k sobě a tak to všechno začalo. 24.8. #2 v romance

Proč dokážu doříct jakoukoli větu za kohokoli jiného? Proč když jsem ve skupině hodně lidí, nerozpoznám své myšlenky? Proč vím NAPROSTO VŠECHNO co si dotyčný okolo mě myslí? To nikdo neví. #10 Paranormální - 15.12. 2016 #2 Paranormální - 4.1. 2017 #1 Paranormální - 8.1. 2017 21.2. 2017 - 10K přečtení 9.5. 2017 - 20K přečtení 14.8. 2017 - 40K přečtení 7.10. 2017 - 50K přečtení 11.8. 2018 - 100K přečtení ♥ Obal mám od _OSNW_ :)

"William Stefan,William Stefan!" Řval do mikrofonu muž staršího věku v tmavě zelené uniformě.Z řady vystoupil asi desetiletý kluk,hnědé havraní vlasy,tmavé oči,ze kterých šel dětský strach.Uniforma,která mu byla přidělena na něm visela jako kus jadru.Při chůzi se mu třásly kolena a po tvářích se mu začaly linout malé slzy. "Hlásím se místo něj!"řekla dívka,jejiž jméno nikdo neznal. Hnědovláska s drobnou postavou, která by se dala vzít do dlaně vystoupila z řady.Byla odhodlá zachránit toho malého chlapce,který by pravděpodobně šel do boje pouze za smrtí.Z jejího hlasu sršela jistota,odhodlání a odvaha. ‼️Příběh obsahuje vulgarismy a sexuální scény‼️

Každý, kdo říká, jak je láska krásná, sladká, dokonalá, bezchybná a úžasná, tak nikdy opravdu nemiloval. Láska je krutá, zvrácená svině, v jejímž jméně zemřelo nespočet lidí, umírá za ní nespočet lidí právě v tuto chvíli a nespočet lidí kvůli ní ještě zemře. A přesto je právě láska to, po čem vášnivě touží každá živá bytost.

Mrtvá zóna číslo třináct je plocha o rozloze asi pěti hektarů, která zahrnuje pozemky hřbitova, nemocnice, a tří vil. Nachází se na okraji městečka Santana a je ohrazena pěti metrovým plotem. Před patnácti lety vypukla v nemocnici epidemie nekromantského moru, je to vlastně virus napadající mozek, takže infikovaný člověk vypadá jako zombie, i tak se dokonce rozkládá, naprostá inteligence z těla vyprchá a chudák jedinec se doslova rozpadne na hromadu zapáchajících kostí. A to nemluvím o tom příšerném zápachu. Jmenuji se Lilien Crown, pro přátele jenom Lily. Patřím k rase staré jako samo lidstvo. Mívali jsme mnoho jmen, ale ta byla už dávno zapomenuta. Já osobně říkám, že jsem stín. Protože se v nich mou pohybovat. To je však na dlouhé vysvětlování. Stačí, když budete vědět, že dokážu procházet stíny, měnit podobu a telepaticky komunikovat i když je to pěkně velká fuška. Pokud chcete k smrti vystrašit souseda, protože vám řezal motorovou pilou dříví pod oknem v neděli ráno, neváhejte a zavolejte. Jsem pro každou špatnost.