Mladý rapper Martin, který žije pouze hudbou. Jeho bratr David, který si hledá svou pravou přitom je střídá jak ponožky. Elizabeth mladá dívka, která je zaslepena láskou víc než si myslí. Dominik, nejlepší přítel Eli, který k ní chová city. Čti a dozvíš se víc❤ |2#|16.května

Dívka jménem Ema je citlivá, egoistická a hodně drzá dívka. Nikdy neměla pro nikoho slabost. Ale že by to chladný, arogantní a pohledný Martin změnil? To vše se dozvíte v příběhu. Toto je můj první příběh. Tak snad bude líbit. Chyb tak bude vážně hodně, takže se předem omlouvám. Určitě je to 15+ takže dej pozor.

Na křídlech temnoty padám, níž a níž. Nesnažím se zastavit. Ono tak má to být. Andělská křídla, křídla nebes, ty vás nesou k výšinám, do nebe. A na křídlech temnoty padáte dolů. Do pekla. Na místo, kam patříme. ... ,,Řekni mi něco o sobě. Něco víc." vyjde z jeho úst. Tohle vážně chceš Dominiku? Vážně chceš abych se ti otevřela? Abych ti ukázala tajemství své temné mysli? Abych na tebe přenesla své pochmurné myšlení? ,,Mám pocit, že můj život je válka. Válka mezi mnou a ostatními lidmi, kteří jsou v mém životě. A že jediným řešením, je můj konec. Že se musím obětovat aby bylo vše v pořádku. Tohle si myslím Dominiku. Tohle jsou moje myšlenky, a nemyslím si, že tohle jsi chtěl slyšet." přemýšlím nahlas, sledujíc jeho výraz, který pro mé překvapení, nevypadá ani moc zaraženě. Naopak, vypadá spíše jako kdyby věděl, jak to myslím. *** Chceme, aby nám bylo aspoň chvíli dobře.

Nervózně jsem koukala na hlouček maturantů a snažila jsem se najít jeho. Když jsem ho konečně našla měl na sobě jeho klasické černé skinny a košili, kterou neměl pomalu ani zapnutou. Musím přiznat, že byl opravdu krásný. Proč musí mít tak zkaženou duši, jako můj bývalý přítel?

Stacy je milá, hodná a laskavá dívka, které se ovšem v životě dějí zlé věci. V 8 letech jí zemřel táta a od té doby zažívá domácí násilí od matky. Ve škole díky tomu prožívá šikanu. Svojí útěchu hledá na sociálních sítích, kde jednoho dne potká kluka, který ji dočista změní život.

„Ty hajzle!" zařvala jsem na něj. „Lilo, ty to nechápeš. Já jsem musel!" zařval zpátky a vykročil ke mně. Cítila jsem bolest, strach a každou chvíli jsem očekávala, že mě taky postřelí. Dal mi ruku na rameno a já sebou cukla. „Nešahej na mě!" začaly mi stékat slzy a rychle jsem couvla. Vypadal, jako by poprvé v životě nevěděl, co dělat. „Miluju t," „Ne. Neříkej to. Jsi zrůda neschopná citů," utřela jsem si slzy a rozhodla se, že budu muset odejít. Ačkoliv jsem měla strach, byla jsem smutná a nevěděla jsem, co dělat, tak jsem myslela na jediné. Miluju ho.