Pokračování příběhu Dostatečně krásná: Vybraná a Dostatečně krásná: Chráněná. Hrozí nepochopení děje a souvislostí. Půl roku má Kristin, vybraná za sedmou Oblast, za sebou. Zbývajících devět dívek svádí bitvu o srdce prince. Mezi nimi se Kris, jež se celou dobu snažila jen přežít, chytá své šance a stůj co stůj se snaží pomoci své Oblasti. Se snižujícím se počtem vybraných narůstá mezi dívkami napětí. Království má nového vládce, o jehož srdce se svádí další zuřivá bitva. V zámku nastává šílenství, jež zbývající sedmička nemůže přežít sama. Naštěstí brzy přichází pomoc. Královská rodina jí vzala příliš. Příliš drahocenného času, jež mohla strávit se svou rodinou. Přišla o příliš mnoho, ale tím to nekončí. Pokud chce ukázat, že se do paláce hodí, musí za hlavu hodit vše, co znala a neztratit samu sebe. Ocitá se v zajetí lží, intrik a především musí čelit těm, co jí usilují o život. Nejtěžší úkol, před kterým kdy stála, má jednoduché řešení. Někdy totiž stačí zapomenout na to, co nám radí rozum a poslouchat své srdce.

Pokračování příběhu Dostatečně krásná: Vybraná! Hrozí nepochopení děje a souvislostí. Sedm je pryč. Dvacet zbývá. Jak se jejich počet snižuje, objevují se lidé, kteří veřejně proti tradici Zápisu vystupují. Na zámku jsou stanovena bezpečností opatření a každé z vybraných dívek je přidělena stráž. Z nějakého důvodu se zájem o bezpečí dívek týká především jedné z nich. Té, která o to absolutně nestojí. V ohrožení jsou především životy vybraných, které jsou nuceny zámek opustit. Za hradbami je ochrání stráž. Kdo se o ně ovšem postará, když se vrátí domů? Útoky narůstají, strach se šíří a s ním se zvětšují obavy obou princů. Oba zodpovídají za životy dívek, jež jsou na zámku čestnými hosty. Jeden život je princům ovšem dražší, než ty ostatní. Minimálně jednomu z nich. A tak se z hosta stává vězeň. Vězeň, který dělá vše proto, aby se ze spárů svého věznitele dostal. Ptáček je lapen v kleci, z níž není úniku. Co na tom, že je ta klec zlatá. Stále je to jen klec.

Království rozděleno na devět oblastí. Každá je jiná, stejně jako obyvatelé. Něčím výjimečná. Mír mezi nimi udržuje královský pár, jež má čtyři potomky. Podle tradice nejstarší syn usedne po smrti svých rodičů na trůn, zatímco všichni mladší synové si musí zvolit za ženu jednu z obyčejných dívek. V roce dvacátých narozenin druhorozeného královského potomka je vyhlášen Zápis, jehož se musí zúčastnit všechny mladé svobodné dívky, jež mají věk na vdávání. Mezi nimi je i Kristin Pennerová, pro níž je podle řečí lidí možnost být vybraná zapovězená. Dívka totiž nepochází z vyhrazené rodiny, což znamená, že její předkové nebyli čistě ze sedmé Oblasti. Tmavovláska se už na první pohled liší. Zvláště díky svým výrazným oříškovým očím, jež sdílí tři její sourozenci ze šesti. Oči nejsou to jediné, čím se vymyká. Všechny tyto věci ji činí výjimečnou, unikátní ale především jinou. Není dokonalým zástupcem sedmé Oblasti. Alespoň podle některých. V dalekém a pro mnohé nepřístupném zámku, se však najde někdo, kdo v ní uvidí mnohem víc. Někdo, kdo se jí rozhodne dát šanci utkat se o prince s dalšími dvaceti šesti dívkami. Dostane šanci, o kterou nestojí. Odmítnout však není možné a tak se jedna z nejméně pravděpodobných možností ocitá na královském dvoře. Na místě, jež jí nabízí mnohem víc, než si dokázala představit.

Talent. Každý nějaký chce, ale když ho má ... Já talent mám, ale chybí mi aparát, kterým bych ho využila. Mám blok v těle i v hlavě, který mi brání můj talent využít. Víc než jsem získala jsem ztratila. Během jedné noci.

Každý má nějaké tajemství; malé, velké, absurdní, tíživé... K malým tajnostem devatenáctileté Rosemary Walkerové patří její poměrně netradiční rituál: každou půlnoc pije kávu. Už několik let je jejím společníkem, na kterého nedá dopustit - zatímco ve dne povzbuzuje, v noci uspává. Je tu ovšem jedno další tajemství - velké, tíživé, pro některé absurdní - a tím je její boj s bulimií. Ta se ukazuje jako velice silný protivník, snad nepřemožitelný, hlavně když je na blízku zrcadlo. A přestože jsou jí přátelé a rodina oporou, tento boj začíná rychle prohrávat. Zdá se, že jediný, kdo jí může pomoci se zachránit, je její nevrlý učitel. KÁVA KAŽDÉ PŮLNOCI VYŠLA KNIŽNĚ. Zde je ukázka první kapitoly. Knihu je možné pořídit na www.canc.cz nebo ve všech dobrých knihkupectvích.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Vždy jsme byli přátelé. Ti nejlepší. Pokaždé jsem stála při tobě. Nikdy jsem tě nezradila. Nikdy jsem se k tobě neobrátila zády. Proč ty ano. Proč jsi mi musel tak moc ublížit . Vždyť já tě milovala. A právě proto ti teď píšu tento dopis.

Vždy jsme byli přátelé. Ti nejlepší. Pokaždé jsi stála při mně. Já při tobě ne. Nikdy jsi mě nezradila. Já tebe tolikrát. Nikdy jsi se ke mně neobrátila zády. Ale já ano. Tak moc jsem ti ublížil. Miluju tě a musím tě požádat o odpuštění. A právě proto ti teď píšu tento dopis.

Dvacetipětiletá Emma vychovává svou tříletou dceru Rosie bez otce. I s dítětem zvládla vystudovat vysokou školu a stát se tak dětskou lékařkou. Co když se do města jednoho dne vrátí Sebastian, Emmin bývalý spolužák? -čeká na korekci

Plameny pohlcovaly velkou budovu zvláštní školy. Nikdo netušil, že uvnitř bojuje slepá dívka o život. Z očí jí tekly slzy a z hrdla se jí ozýval sípavý zvuk. Byla otřesena událostmi, které se právě staly a vůbec si neuvědomovala, že jí hrozí obrovské nebezpečí. Připadala si, že jí nikdo nerozumí, protože nevidí, co ostatní. A poprvé ve svém životě litovala, že je slepá. Myslela si, že kdyby viděla, bylo by všechno lehké, protože ostatní vždy říkali, že ona má to těžké, ale jednou se těžce mýlila, měla to stejně těžké jako každý jiný člověk, jen ona byla jinak zkoušena.